Recenzní posudky
Posudek na publikaci PhDr. Slavomíra Horáka
„Střední Asie mezi východem a západem.“
PhDr. Slavomír Horák se ve práci pokusil o syntetické zpracování v české literatuře minimálně zmapovaného regionu, jehož studiu se soustavně věnuje již několik let, včetně vlastních výzkumů v oblasti. Sledovaná problematika nebyla dosud v podobném záběru zpracována.
Práce podává analytický výklad vnitřního vývoje ve státech Střední Asie. Klíčovým přínosem je především rozbor vnitropolitických procesů v rámci nejvyšší hierarchie jednotlivých středoasijských států v kontrastu s formálně ustanovenými politickými strukturami a mechanismy s víceméně reprezentativní rolí (parlament, ústava, volby).
Autor přistupuje k hodnocení autoritářských režimů ve Střední Asii realisticky a ukazuje nevyhnutelnost podobného vývoje v místních společnostech, založených na systému klientelistických a klanových vazeb. V textu je několikrát logicky naznačena paralela tohoto vývoje s podobnými režimy na Blízkém Východě. V některých místech je vidět pouze výběrové řazení faktů, což však není na úkor přehlednosti práce a dá se také vysvětlit neúplnou heuristickou základnou, která přes veškerou snahu (vlastní výzkumy v regionu) nemohla být zajištěna z důvodů nezávislých na autorovi. Použitý materiál, často tendenčního charakteru (oficiální i opoziční publikace), je však zhodnocen kriticky a se znalostí věci. Vhodnou a nedílnou součástí práce jsou přílohy, které přinášejí bohatý faktografický materiál (biografie, dokumenty) i přehledná schémata.
Závěrem lze podotknout, že práce je nepochybně průkopnickým činem v české literatuře a najde si svého čtenáře především z řad politologů, historiků nebo odborníků na okolní regiony (Blízký východ, Rusko) ve smyslu srovnávacího materiálu. Proto doporučuji její vydání v nakladatelství Karolinum.
V Praze dne 27.5.2002
Doc. PhDr. Eduard Gombár, CSc.
Ústav Blízkého východu a Afriky FF UK
Posudek na publikaci PhDr. Slavomíra Horáka
„Střední Asie mezi východem a západem.“
Autor se v dané monografii systematicky zaměřil na analýzu politiky a vývoje politického systému ve čtyřech středoasijských zemích v 90.letech. Sledoval zde hlavní faktory jejich cesty k diktaturám, struktury, státní ideologie a zvláště základní místo tradičních struktur ve vývoji těchto zemí.
Klíčovým aspektem, kterému autor věnuje pozornost, je analýza rozdílů mezi formálním fungováním moci (ústava, zákony) a jejich uplatňováním, resp. neuplatňováním ve skutečnosti. Systém nejvyšší státní hierarchie je totiž ve zkoumaných státech založen na klientelistismu okolo hlavní postavy prezidenta. Všechny systémy jsou soustřeďovány okolo jedné osoby („overpersonalized“), což autor ve všech případech konstatuje. Ostatní instituce jsou jí podřízeny a jen chabě vytvořeny a zakotveny. Autor několikrát v textu upozorňuje na paralelu s podobnými systémy na Blízkém východě. Doplňkem každé kapitoly je analýza ideologie každého režimu, která v nich hraje důležitou úlohu, a přehled základního politického vývoje.
K práci proto uvádím jen několik poznámek. Možná, že autor mohl věnovat mírně větší pozornost široké problematice demografického, sociálního nebo ekonomického vývoje a jejich odrazu v politice. Obdobně by byla vrcholně zajímavá problematika analýzy modernizace archaické společnosti, která se promítá i do politického života. Avšak jedná se o problémy, které dalece překračují rámec práce. K jejím kladům pak náleží řada příloh.
Role USA je v jistém směru rozporná. Na jedné straně se pokouší oslabovat závislost některých středoasijských zemí na Rusku, na straně druhé jsou její možnosti limitovány jejich vztahem k Íránu. Pozornost Rusku se ke Střední Asii začala obracet již dříve než v letech 1996-1999. Jednalo se totiž o jeho reakci na válku v Tádžikistánu, ale také vztahy s Kazachstánem a na vývoj v Afghánistánu.
Za jistý nedostatek může být považována určitá spekulativnost některých faktů. Autor se totiž nevyhýbal ani kontroverzním tématům jako jsou neformální vztahy uvnitř klanových struktur v jednotlivých zemích. Zdroje pro tyto informace nosí v podobných režimech rovněž neformální charakter. Proto je nutno v tomto případě daný nedostatek pochopit.
Troufám si tvrdit, že v českém prostředí se jedná o první vážnější práci, která se zkoumaným regionem po zabývá. Podobná syntetická studie se nepochybně stane v našich podmínkách základním informačním zdrojem o formování států v oblasti Střední Asie. Práci vřele doporučuji k publikaci v nakladatelství Karolinum.
22.5.2003
Dr. B. Litera.
Posudek na publikaci PhDr. Slavomíra Horáka
„Černá díra nebo pupek světa. Střední Asie mezi Ruskem, Čínou a Blízkým východem.“
PhDr. Slavomír Horák se ve práci pokusil o syntetické zpracování v české literatuře minimálně zmapovaného regionu, jehož studiu se soustavně věnuje již několik let, včetně vlastních výzkumů v oblasti. Sledovaná problematika nebyla dosud v podobném záběru zpracována.
Práce podává analytický výklad vnitřního vývoje ve státech Střední Asie. Klíčovým přínosem je především rozbor vnitropolitických procesů v rámci nejvyšší hierarchie jednotlivých středoasijských států v kontrastu s formálně ustanovenými politickými strukturami a mechanismy s víceméně reprezentativní rolí (parlament, ústava, volby).
Autor přistupuje k hodnocení autoritářských režimů ve Střední Asii realisticky a ukazuje nevyhnutelnost podobného vývoje v místních společnostech, založených na systému klientelistických a klanových vazeb. V textu je několikrát logicky naznačena paralela tohoto vývoje s podobnými režimy na Blízkém Východě. V některých místech je vidět pouze výběrové řazení faktů, což však není na úkor přehlednosti práce a dá se také vysvětlit neúplnou heuristickou základnou, která přes veškerou snahu (vlastní výzkumy v regionu) nemohla být zajištěna z důvodů nezávislých na autorovi. Použitý materiál, často tendenčního charakteru (oficiální i opoziční publikace), je však zhodnocen kriticky a se znalostí věci. Vhodnou a nedílnou součástí práce jsou přílohy, které přinášejí bohatý faktografický materiál (biografie, dokumenty) i přehledná schémata.
Závěrem lze podotknout, že práce je nepochybně průkopnickým činem v české literatuře a najde si svého čtenáře především z řad politologů, historiků nebo odborníků na okolní regiony (Blízký východ, Rusko) ve smyslu srovnávacího materiálu. Proto doporučuji její vydání v nakladatelství Karolinum.
V Praze dne 27.5.2002
Doc. PhDr. Eduard Gombár, CSc.
Ústav Blízkého východu a Afriky FF UK
Posudek na publikaci PhDr. Slavomíra Horáka
„Černá díra nebo pupek světa. Střední Asie mezi Ruskem, Čínou a Blízkým východem.“
Autor se v dané monografii systematicky zaměřil na analýzu politiky a vývoje politického systému ve čtyřech středoasijských zemích v 90.letech. Sledoval zde hlavní faktory jejich cesty k diktaturám, struktury, státní ideologie a zvláště základní místo tradičních struktur ve vývoji těchto zemí.
Klíčovým aspektem, kterému autor věnuje pozornost, je analýza rozdílů mezi formálním fungováním moci (ústava, zákony) a jejich uplatňováním, resp. neuplatňováním ve skutečnosti. Systém nejvyšší státní hierarchie je totiž ve zkoumaných státech založen na klientelistismu okolo hlavní postavy prezidenta. Všechny systémy jsou soustřeďovány okolo jedné osoby („overpersonalized“), což autor ve všech případech konstatuje. Ostatní instituce jsou jí podřízeny a jen chabě vytvořeny a zakotveny. Autor několikrát v textu upozorňuje na paralelu s podobnými systémy na Blízkém východě. Doplňkem každé kapitoly je analýza ideologie každého režimu, která v nich hraje důležitou úlohu, a přehled základního politického vývoje.
K práci proto uvádím jen několik poznámek. Možná, že autor mohl věnovat mírně větší pozornost široké problematice demografického, sociálního nebo ekonomického vývoje a jejich odrazu v politice. Obdobně by byla vrcholně zajímavá problematika analýzy modernizace archaické společnosti, která se promítá i do politického života. Avšak jedná se o problémy, které dalece překračují rámec práce. K jejím kladům pak náleží řada příloh.
Role USA je v jistém směru rozporná. Na jedné straně se pokouší oslabovat závislost některých středoasijských zemí na Rusku, na straně druhé jsou její možnosti limitovány jejich vztahem k Íránu. Pozornost Rusku se ke Střední Asii začala obracet již dříve než v letech 1996-1999. Jednalo se totiž o jeho reakci na válku v Tádžikistánu, ale také vztahy s Kazachstánem a na vývoj v Afghánistánu.
Za jistý nedostatek může být považována určitá spekulativnost některých faktů. Autor se totiž nevyhýbal ani kontroverzním tématům jako jsou neformální vztahy uvnitř klanových struktur v jednotlivých zemích. Zdroje pro tyto informace nosí v podobných režimech rovněž neformální charakter. Proto je nutno v tomto případě daný nedostatek pochopit.
Troufám si tvrdit, že v českém prostředí se jedná o první vážnější práci, která se zkoumaným regionem po zabývá. Podobná syntetická studie se nepochybně stane v našich podmínkách základním informačním zdrojem o formování států v oblasti Střední Asie. Práci vřele doporučuji k publikaci v nakladatelství Karolinum.
22.5.2003
Dr. B. Litera.