Turkmenistán - vybrané turistické zajímavosti
Seznam a popis míst, která stojí za návštěvu je neúplný, snažil jsem se spíše vybírat to, co není normálně v průvodcích nebo je jinak. zatím jsem se nedostal ke zpracování např. areálu v starověkém Mervu (je ale v Lonely Planet).
Ašchabad a okolí
Město Ašgabat. Ašgabat je dnes mramorové město plné paláců, domů, budov ministerste apod. Vybrané zajímavosti jsou stručně popsané zde:
Památník V. I. Lenina - jedna z mála památek a zajímavostí sovětského Ašgabatu. Byl postaven v roce 1927 (sochařka E. R. Tripol'skaja, architekt A. A. Karepin). Vyznačuje se především zajímavou keramickou výzdobou, což je jeden z důvodů, proč nebyl dosud demontován.
Trojnožka. Kdysi dominanta centra Ašgabatu, dnes vystrčená na okraj města do nově vznikající čtvrti Berzengi. Pozoruhodností je socha prvního prezidenta, který se otáčí za sucem. Na vrchol vede výtah s vyhlídkou na nové oblasti Ašgabatu.
Muzeum koberců. Založen v roce 1993, dnes shromažďuje pozoruhodnou sbírku zejména moderních koberců, koberce zde zde i zakoupit (v regionech však lze sehnat i levnější).
Památník Ruhnámy. Ruhnama byla hlavní ideologickou knihou Turkmenů v době prvního prezidenta Türkmenbašyho. Její park, nedaleko prezidentského paláce je korunován monumentálním památníkem této knize, která se v minuosti několikrát týdně otevírala byly na ní promítány idealistické obrazy historie a současnosti Turkmenistánu
Prezidentské paláce a jejich okolí. Za pozornost stojí dva prezidentské paláce, jeden na centrálním náměstí vystavený Türkmenbašym, druhý o něco dále, postavený již pro nového prezidenta. V okolí se nachází především několik památníků. Nejlépe začít u památníku obětem zemětřesení reprezentované figurou býka, nesoucího na svých rohou poškozenou zeměkouli - symbolu zemětřesení. Z ní vyrůstá socha umírající ženy (symbol Türkmebašyho maminky), která nese a zachraňuje zlatého chlapečka (můžete hádat sami, koho ten chlapeček symbolizuje). Na východ je potom alej končící u sovětského památníku obětem 2. světové války, dodnes poměrně uctívanému místu. Na západ (za budovou obchodního centra) se potom táhne "osa Türkmenbašyho rodiny" s památníky Ene Mähri (mateřská láska) představující maminku Türkmenbašyho, dále je zde památník Türkmnbašyho bratrům (zahynuvším při zemětřesení) a nakonec mohutný památník Atamyratu Nijazowovi (tatínek Türkmenbašyho), který zahynul ve 2. světové válce.
Památník nezávislosti. 91 metrů vysoká věž nědaleko nákupního centra (pětinožky) s panteonem turkmenských historických postav, v čele s Turkmenbašym ve zlatém provedení.
TV věž. Pokud najdete taxikáře, můžete se nechat odvézt k televizní věži nad Ašgabatem otevřené v roce 2011, odkud je výhled na večerní Ašgabat.
Národní muzeum a muzeum presidenta. Oba ukrývají přehled dějin
Tolkučka. Text níže lze brát jako pouhou nostalgickou vzpomínku na dobu před rokem 2011, kdy byla Tolkučka opravdovou turistickou atrakcí. Po její likvidaci v roce 2011 (oficiálně ze sanitárních důvodů) byl na jejím místě vystavěn betonový a nehostinný (a zdaleka tak nevyužívaný) tržní komplex, který však již nestojí za návštěvu. Do určité míry podobnou atmosféru si zachovaly bazary v Mary nebo v Dašoguzu, avšak zdaleka již nedosahují slávy a popularity staré Tolkučky.
V minulosti bylo možné napsat: jeden z největších současných středoasijských bazarů, který se koná pravidelně v neděli dopoledne od 7 do 13 hodin. Kromě tadičních koberců, látek a šatů zde nakoupíte prakticky všechny od rezavých hřebíků po motocykl. Navíc je to výborná příležitost pro fotografy.
Serdaryn sağlyk yoly (Vůdcova cesta zdraví) : pro posílení kondice a zdraví obyvatel Ašbagatu a také pro zvášení zájmu o poznávání krás své vlasti buduje velký syn Turkmenistánu na hřebenech Köpet dagu perfektně vydlážděné a osvětlené (pravda již zdaleka ne všude) cesty zdraví. Jedná se o pohodlné chodníčky s mnoha schody, zábradlími, většinou z bílého kamene, takže ve dne nádherně svítí svou bělobou a večer při pohledu z Üç ayakliku (viz Ašgabat) svítí drobounkým řetízkem lampiček. První dokončená stezka měří asi 8 kma vede ke staroyblé Nisse a druhá stezka, která je mnohem náročnější vede na opěčnou stranu a její délka je asi 18 km. Mimochodem každý obyvatel Ašgabatu by si tuto cestu měl alespoň jednou za rok projít, nejlépe na nějaký velký svátek, kdy se manifestačně na cestu zdraví vydávají celé pracovní kolektivy a organizace.
Doprava : Podél ulice Görögly jezdí asi 1-2 za hodinu autobus označený "Serdaryn Sağlyk Yoly", který končí přímo pod startem obou dosud hotových cest.
Geok Depe : V turkmenských dějinách znamená Gök Depe něco podobného jako pro Čechy Bílá Hora. Právě zde totiž proběhla v roce 1881 rozhodující bitva mezi vojsky generála Skobeleva a turkmenskými tekkinskými kmeny, z nichž druzí jmenovaní byli poraženi. Tím de facto skončil protiruský odpor ve Střední Asii a do roku 1885 se Rusové dostali na nejjižnější bod svého tažení - do oázy Kuška. Dnes jsou ve městě zbytky ruské pevnosti, ze které se zachovaly pouze některé obvodní zdi, "umně restaurované" moderním betonem. Uvnitř areálu této pevnosti byla za rukou francouzských stavitelů vystavena špičková moderní mešita (v jinak poměrně "sovětském" městě působí tato mešita spolu se zlatou sochou Turkmenbašyho trochu jako pěst na oko. Důvod stavby takovéto monumentální mešita na tomto místě, mi zůstalo utajeno), která významným orientačním bodem na trase).
"V Geok-tepe staví vlak obyčejně delší dobu a proto si můžeme prohlédnouti památné, turkmenské opevnění a malé museum, u samého nádraží zřízené. Pevnůstka vzata byla útokem gen. M. D. Skobeleva 12. ledna 1881, jak na počátku pověděno. Výprava řadí se k nejobtížnějším ve Střední Asii, neboť před ní dva pokusy zbraněmi přinutiti tekince k poslušenství, naprostým nezdarem skončily. Odvážní níjezdníci Turánu byli výsledkem jenom utvrzováni ve víře, že jsou ve své pouští a stepi naprosto nepřemožitelní. Vojska Skobelevova postupovala se dvou stran. Hlavní oddíl vypraven od pobřeží kavkazského, druhý, menší, skládající se ze dvou čet pěchoty a dvou setnin kozáků, vydal se na pochod z Turkestánu od Petro-Alexandrovska, přešli na levý břeh Amu-darje, brali se přes Kara-kumy, a to přes onu jejich část, která se nazývá pouští Markazovou (tady zřejmě pan Fait považoval Markaze za osobu a neuvědomil si význam slova merkez - centrální, centrum v turkických jazycích, pozn. aut.). Území, hojnými přelétavými pahorky rozvlněné považováno bylo pro vojsko za neprostupné. Pěšáci i jezdci však hrdinně překonávali všechny svízele a z oblasti písečné šťastně dorazili do nynější stanice Bami. Velitel oddílu gen. Kuropatkin přivedl své mužstvo před Geod-Tepe v takovém vzorném pořádku, že kavkazská vojska záviděla mu jeho zdatnost a zdravý vzhled. Pochybovalo se, že by naparáděna posila i v boji mohla se osvědčiti. Obléháni již před jejím příchodem zahájeno a Turkmeni za svými náspy a z nepálených cihel slepenými hradbami sevřeni. Aby sobě v tísni ulevili, odvážili se obklíčení 28. prosince 1880 zoufalého výpadu. Tomuto prudkému náběhu kavkazské mužstvo po tuhém odporu nedovedlo odolati, bylo ze svých zákopů vypuzeno a k ústupu donuceno. Jedině Kuropatkinovi svěřenci vytrvali, zachránili čest zbraní a nepřítele posléze přiměli po velikých ztrátách do pevnosti se vrátiti. I při posledním útoku na hradby prvními na nich se objevili opět hrdinové turkestánští, z počátku v posměch uvádění. V museu, blíže rozvalin vystaveném, naleznete rozmanité památnosti, na bohatýrský pochod Skobelevův nás upomínající.“
(FAIT, Emanuel: Národové Středoasijští zvláště v území ruském. V Praze nákladem Matice České, 1910, s. 327-328).
Doprava : Do Geok Depe jezdí zhruba každou hodinu autobus podél ulice Göröğly nebo Atamurat Nijazov (1,5 hodiny). Ráno zde staví vlak ve směru na Bereket, večer rychlík Dašoguz - Turkmenbašy, zpět do Ašgabatu odjíždí osobní vlak z Bereketu po 16.00, brzy ráno zde staví rychlík Turkmenbašy - Dašoguz). Výlet je možné spojit s návštěvou Bahardenu nebo Nissy. Taxík z Ašgabatu stál v roce 2013 cca 40 manatů.
Gypdžak : Návštěvu tohoto místa si rozhodně nesmíte nechat ujít. Jedná se o rodnou vesnici Presidenta a také o místo posledního odpočinku Atamyrata Nijazova, otce "papy", který padl za 2. světové války a jeho ostatky byly na jaře 2001 převezeny do rodné země a s velkou pompou pohřbeny.
Dnes se ve vesnici nachází monumentální areál s velkou zlatou sochou prvního Presidenta a zlatým reliéfem, který znázorňuje scénu odchodu otce z války. (otevřeno pouze do 17.00). O něco dále na východ podél halvní silnice se nachází areál, kde byyl pohřbeny ostatky otce Atamyrata, ale areál není otevřen pro veřejnost a teoreticky se zde také nesmí fotit. Někteří strážci jsou ale tolerantnější a mohou vás nechat areál vyfotit nebo dokonce za "malý poplatek" pustit i dovnitř.
Nejviditelnějším monumentem Gypdžaku je však mešita, která byla vystavěna jako vrchol kultu prvního prezidenta Saparmyrata Türkmenbašyho. V areálu mešity je i jeho hrobka, nápisy na 91 m vysokých minaretech (rok nezávislosti Turkmenistánu) zdobí nápisy z jeho posvátné knihy Ruhnámy (v době otevření proti tomu protestoval nejvyšší imám Turkmenistánu a byl za to potrestán 20 lety vězení).
Doprava : Z ulice Göröğly v Ašgabatu jezdí zhruba každých 20-30 minut autobusy do Büzmeyinu (БУЗМЕИН), Gypdћak poznбte podle perfektně střižené trávy, která se najednou objeví podél silnice, případě každý místní Vám řekne. Ostatně celý areál se dá jen velmi těžko přehlédnout (po pravé straně z Ašgabatu).
Nissa : Zříceniny centra Parthské říše a do středověku významného kulturního a obchodního centra, ze kterých dnes zbyla pouze malá část. Větší část nálezů je ostatně dnes v Národním muzeu Turkmenistánu v Ašgabatu.
Vstupné : platí cizinecké vstupné, se staříkem, který areál hlídá je možné se dohodnout na různých slevách. Pokud půjdete z jiného směru než od halvního vchodu, vstupnému se můžete vyhnout.
Doprava : Nissa leží ve vesnici Badžgyr asi 20 km na jihozápad od Ašgabatu. Spojení ve směru Badžgyr je z ulice Göröğly, lze použít také autobus na Serdaryn sağlyk yoly, ale to je již několikakilometrový procházka. Samotný kopec lze sotva přehlédnout. Nissa je také dosažitelná po kratší Cestě zdraví (nebo opačně).
Köpet Dag - zde je množství zajímavých míst na trekking, mnohé z nich jsou značené. Populární je výletní oblast okolo Firuzy (pro cizince pouze na zvláštní povolení). Mapy Köpet dagu jsou poměrně obtížně k sehnání, uspějete pouze v Národní kartografické společnosti v Ašgabatu.
Doprava : autobus z autobusového nádraží v Ašgabatu od starého letiště jezdí každou 1-2 hodiny.
Baharden - jezero Kow Ata: Na úpatí hor asi 3 hodny od Ašgabatu se nachází jedna z největších přírodních zajímavostí země. Je to teplé sirnovodíkvého jezero, ukryté v jeskyni na úpatí Köpet Dagu. Teplota podzemního jezera je asi 36°C, což v okolním horku není příliš velké osvěžení, navíc je všude cítit sirovodík (jako po pukavcích). Přírodní zajímavostí jeskyně je i početná populace netopýrů (v dobách SSSR to bylo jejich největších koncentrace). Nedoporučuje se setrvávat ve vodě více jak 15-20 minut (kromě zdravotních rizik i z jednoho důvodu - nemusíte další část dne být cítit po zkažených vejcích) nebo plavat do zadních, neosvětlených částí jezera.
Vstupné : Na kterémsi ministerstvu to poněkud přehnali a po cizincích se chce celkem nehorázné vstupné cca 40 manatů. Místní přitom platí směšný 1 manat. I v tomto případě je možné s "neoblomými" strážci usmlouvat nižší cenu.
Doprava : Místní doprava až na místo neexistuje, ale je možné dopravit autobusem po trase s přestupy v Geok Depe a Kelete ve směru na městečko Baharden. Místní vám velmi ochotně poradí, kde vystoupit (není nijak značeno). Alternativní variantou je použít ranní osobní vlak z Ašgabatu do Bereketu, který přijíždí přímo do Bahardenu. Na něj "navazuje" autobus do Kelete (nádraží a místní trh je po kolejích ve směru na západ). Z "autobusové zastávky" je možné stopovat (pokud pojede auto) nebo jít pěšky asi 6 km. Pohodlnější je cesta taxíkem až na místo - i s 30-40 minutovým čekáním vyjde cesta z městečka Baharden a zpět asi na 2-4 USD, podle schopností smlouvat.
Vlak zpět odjíždí okolo půl čtvrté odpoledne. Další autobus Baharden - Kelete nabírá lidi po 14.00 odpoledne.
Merv
Popis Mervu, zde uvedený je pouze velmi stručný, nedostal jsem se k podrobnějšímu popisu.
Celý komplex je vlastně lokalitou, kde se nacházely v různých obdobích hlavní nebo výzanmná města všech středoasijských států. Celá oáza byla hustě osídlená již od antického období, kdy byla součástí tzv. baktrijského řeckého státu, vytvořeném po vpádu Alexandra makedonského ve 2. poloviěn 4. století př. n. l. Později byla ovládnuta Partskou říší. Zbytky těchto měst tvoří dnes Gjaur-kala na východ od mauzolea Sultana Sandžara.
V této době byl Merv důležito uzastávkou na Hedvábné stezka z Číny na Blízký Východ a do Evropy. V 7. století bylo město ovládnuto arabskými nájezdníky, kteří sem přinesli islám. Arabská nadvláda však netrvala dlouho - již v 9. století se město stalo důležitu součástí Sámánovské říše, kteří sjednotili oblasti Mervu, Chorásánu (převážně dnešní Írán) a Chórezmu (dolní tok řeky Amudarji).
Nejslavnější památka - mauzoleum SUltána Sandžara bylo vybudováno za období Seldžukovců, kteří ovládli Střední Asii a větší část Íránu v 11. a 12. století. Právě sultán Sandžar byl jedním z těch, kteří se velmi zasloužili o upevnění tohoto státu.
Ve 2. polovině 12. století však byl Merv vypleněn kočovnými Oghuzzy a Merv byl ovládnut jinou středoasijskou dynastií - tzv. Chórezmšáhů. Poslední příslušník této dynastie, Džaláluddín Manguberdi byl poražen roku 1221 mongolskými kmeny pod vedením Čingischána, ktere město opět vyplenily.
Tím skončilo nejslavnější období města a přes krátký vzestup za Timurovců v 15. století již nikdy nenabylo dřívějšího významu. Svou roli hrálo i téměř úplné zastavení obchodů na Hedvábné stezce v důsledku zámořských objevů v Evropě.
Nové sídlo, dnešní Mary, bylo vybudováno až v 19. století asi 27 km od starého centra. Nejprve jako osada kočovných Turkmenů a poté jako město, postavené Rusy.
Mauzoleum Sultána Sandžara : Bezpochyby nejvýznamnější památka v celém areálu, která je zdaleka vidět na široké mervské pláni. Její výška je 38 metrů a stojí na 5 metrů hlubokých základech.
Tato perla středověké architektury byla postavenaa ve 12. století architektem Muhammadem bin Atyzem as-Sarachsím, který zanechal své jméno v kúfickém nápisu, který obepíná celou vnitřní stěnu mauzolea. Výzdoba interiru je však poměrně prostá, stejně jako dochovaný náhrobek panovníka. celá stavba svou konstrukcí zdaleka předběhla svou dobu - například dvojitý povrch kupole, která o 300 let předběhla Bruneleschiho konstrukci chrámu Santa Maria Dei Fiore ve Florencii, nebo arkády, které lemují povrch masivního čtvercového základu stavby.
Velká a Malá dívčí pevnost (Kyz kala) : Jedny z nejvýznamněších středověkých zámků. Je s nimi spojena legenda o krásných dívkách a mladících, kteří se mohli setkat pouze, když se některé dívce podařilo vlastní silou přehodit jablko do sousední pevnosti. (vzhledem ke vzdálenosti asi 80 m to musel být docela slušný výkon).
Tyto köšky (doslova pavilóny) zahrnovaly místnosti vladaře, pokoje pro hosty a hospodářské budovy.