Turkmenistán - praktické informace
Řada informací je aktualizována v letech 2005-2015 z různých dalších zdrojů a z vlastní zkušenosti
Co si přečíst – Cestovní doklady a víza – Bezpečnost a problémy – Čas – Doprava do země – Doprava v zemi – Elektrické napětí – Fotografování – Hromadné sdělovací prostředky – Internet – Itineráře – Jazyk – Nákupy – Otevírací hodiny – Měna a výměna peněz – Rozpočet – Státní svátky – Stravování – Telefon a spoje – Ubytování - Vstupy
V češtině bylo zatím o Turkmenistánu psáno pouze velmi málo.
Fait, Emanuel: Středoasijští národové zvláště v území ruském. Matice Česká, Praha, 1910. Velmi zajímavý cestopis pro celou střední Asii, který tuto oblast na přelomu 19. a 20. století. Český etnograf Emanuel Fait cestoval i přes území dnešního Turkmenistánu a zachoval některé popisy tehdejších zvyků. (o Turkmenistánu zejm. str. 96-115 - popis Turkmenů; str. 324-335 - popis cesty z Krasnovodska do Čardžou)
Nahodil, Otakar: Horami a oázami. Národopiscovy dojmy z Kavkazu a Střední Asie. Svět sovětů, Praha, 1962. O něco mladší etnografická výprava za přelomu 50. a 60. let, z pochopitelných důvodů psaná v duchu tehdejší doby. Ale jsou zde cenné fotografie i některé další informace. Vhodné i pro cesty do Uzbekistánu.
Petr, Tomislav: Krajiny včerejška. Gasset, Praha, 2010. Deník cesty po Střední Asii z roku 1963, který ukazuje tuto oblast (včetně Turkmenistánu) z tehdejší perspektivy, avšak současným pohledem. Vhodné i pro cesty do Uzbekistánu či Kazachstánu.
Brummel, Paul: Turkmenistan: Bradt Travel Guide. 1st Edition, 2006. Již zastarávající, avšak nejucelenější a nejlepší průvodce po Turkmenistánu s mnoha zajímavostmi, které nejsou jinde k nalezení.
Kerbabajev, Berdy: Rozhodný krok. Svět sovětů, Praha, 1949. Překlad jednoho z nejvýznamnějších autorů moderní turkmenské literatury, která zavádí čtenáře do Turkmenistánu těsně po Říjnové revoluci.
Kerbabajev, Berdy: Ajsoltan ze země bílého zlata. Československý spisovatel, Praha, 1952.
Sydykbekov, Tugelbaj: Jitřní záře. SNDK, Praha, 1952. Jeden z mála přeložených románů krásné literatury. Turkmenská moderní literatura má bohužel nevýhodu, že se rozvíjela v dobách reálného socialismu, což je poznat i na tomto "budovatelském" románu z venkovského prostředí.
Pro základní přehled, praktické informace a mapy a plánky měst je možné použít osvědčený Lonely Planet Central Asia.
Pro ty, kteří ovládají ruštinu (což je velmi důležitá podmínka pro zvládnutí pobytu v zemi), existuje i v našich knihovnách několik významných publikací.
Pugačenkova, G.: Očerki isskustva Centraľnoj Azii. Isskustvo, Moskva, 1983. Sice se jedná spíše o památky v Uzbekistánu, ale je zde velmi fundovaný popis některých památek a uměleckých předmětu, které se nacházejí i v Turkmenistánu.
Aktuální informace o turkmenských vízech lze najít na mojí stránce o vízech
Turkmenistán je z našeho pohledu autoritářská země a jako taková je pro cizince velmi bezpečná (každý se bojí policie). V Ašgabatu na bazarech nebo i jinde může docházet k ojedinělým kapsářským krádežím, ale větší opatrnost než běžná není třeba.
Úplatky: Turkmenistán je samozřejmě jako každá post-sovětská země velmi zkorumpovaná a pokud máte dostatek peněz (což ovšem často znamená stovky až tisíce dolarů) na úplatky, můžete prakticky všechno. Pro cizince však platí zásada, že pokud skutečně nepotřebuje nějakou protislužbu, úplatek neplatí. Průhledné pokusy o jeho vymáhání jsou obvykle pokusem, jestli to cizinec vydrží. Může se vám stát, že policisté budou zkoumat vaše doklady, ale většinou nevyzkoumají nic jiného než to, že máte všechny doklady v pořádku a nic z vás nedostanou. Proto je ale také dobré být poučen o všech svých právech o pohybu v zemi apod. V případě zadržení trvejte na svém, chtějte mluvit s vyšší šarží, chtějte, aby si vše ověřili na vyšších místech (klidně až do samotného presidenta). Sám jsem strávil 2 hodiny v Dašoguzu na nádraží než si ověřili, že mohu vstoupit do této oblasti bez propustky. V tom případě je potřeba klid a suverénnost.
Vítaným zdrojem úplatků jsou hranice, nicméně na cizince jsou policisté spíše přísnější a pokusy o korupci příliš netolerují. V poslední době se začal mnohem více kontrolovat i pohyb tranzitních turistů, zvláště se vyžaduje přechod na místech k tomu určených vízem. Praxe, kdy byla změna přechodu tolerována tak již skončila. Průjezd jiným přechodem než je ukázáno na vízu se tak stal mnohem rizikovější než v minulosti.
Dalším vítaným zdrojem příjmů jsou kuřáci a polykači nasu. Mějte na paměti, že kouření na veřejných místech je zakázáno!!! Obvykle se velmi rychle na místě objeví milicionář a odvede Vás na policejní stanici kvůli pokutě, kterou lze změnit na úplatek (v opačném případě hrozí i několikahodinové zadržení). Obvyklá "taxa" se pohybuje okolo 50 manatů.
Čas je oproti našemu posunut o 3 hodiny (jestliže je v ČR poledne, jsou v Turkmenistánu 3 hodiny odpoledne).
viz také stránku o dopravě do Střední Asie
Letecky
Letecky je možné dostat se z Prahy do Ašgabatu například přes Istanbul (Turkish Airlines) nebo Frankfurt (Lufthansa), v obou případech počítejte se standardní cenou od 20 tis. Kč výše. Lze letět cca 1x týdně s běloruskou Belavií přes Minsk. Ještě o něco levnější tarif lze nalézt při odletu například z Mnichova.
Domácí Turkmenistan Hava Yollari létají mj. do Istanbulu (400 USD), Moskvy (cca 350-400 USD,bývá často vyprodané), Frankfurtu (550-600 USD zpáteční) či Kyjeva (350-400 USD). Ceny letenek v roce 2012 (teoretické, v některých obdobích mohou značně vzrůst a jejich dostupnost bývá kolísavá).
Pozemní doprava:
z/do Ázerbajdžánu
lodě (paromy) jezdí na trase Baku-Turkmenbašy (z nového terminálu na jih od Baku) téměř denně, nejlevnější lístek stál 90 USD (podzim 2014), na palubě si lze dokoupit kabinu za 10-20 USD. Spojení do Ázerbajdžánu viz zde
z/do Íránu
Silniční přechody
Překračovat hranici lze na přechodech v Bádžgiránu asi 40 km na jih od Ašgabatu), v Sarachsu na jihovýchodě země a také v . Lze rovněž využít hraniční přechod na jihozápadě země (doprava z Balkanabatu, býv. Nebit Dagu autobusem 1x denně)
Bádžgirán: V Íránu je nutné jet autobusem na trase Mašhad - Gonbád-e Kávus (2x denně ráno a večer, 13500 Rls/1,6 USD, platí se celá cesta) nebo společným taxi 20 000 IRR (cena 2008). Vystoupíte ve městě Kučán (řidiči Vám zastaví na kruhovém objezdu, ze kterého se vyjíždí na hranice), odkud existuje doprava taxíky 40 000 Rls/5 USD za taxi, nebo vyjímečně minibusy (10 000 Rls/ca 1,25 USD). taxi dojede k bráně, odkud můžete jít pěšky na hranici, která je v sedle - je to asi 20 minut procházka, chladné počasí a vítr jsou i v létě).Dále je nutno přejet turkmenským minibusem na turkmenskou hranici (15 USD). Taxi z hranice do Ašgabatu je minimálně 10 dolarů pro cizince (po tvrdém smlouvání).
Sarachs: Na tento přechod je možné se dostat autobusem z Mašhadu (2,5 h, první ranní autobus cca v 6.00 ráno), přechod lze překročit pěšky. Hranice je asi 1 km od autobusového nádraží (cca 1 USD taxíkem)
Do Mary odjíždí několik autobusů denně (poslední okolo 18.00, 3,5 h) a v Po a Pá také vlak (odjezd 16.15, cca 4h). Z Mary je možné jet prvním autobusem v 7.00. Místo ve společném taxi stojí okolo 5,5 USD (2011).
Do Ašgabatu jezdí jednou za den autobus (v 7.00 ráno)
Železniční přechod:
Jediná železnice, která spojuje Írán a Turkmenistán vede přes terminál v Sarachsu. Přeshraniční doprava zatím není zavedena, ale je možné dojet do Sarachsu na íránské straně z Mašhadu (1 pár vlaků denně - odpoledne z Mašhadu a ráno ze Sarachsu, cesta trvá asi 4 hodiny).
Na druhé straně jezdí vlaky z Ašgabatu (cca 11 h ve Čt a Ne) a zpět do Ašgabatu v Po a Pá (odjezd ráno v 8.00, příjezd do Ašgabatu navečer, cca v 17.30). Více na webu turkmenského ministerstva železnic.
z/do Uzbekistánu
Silniční přechody
Díky zavedení vízové povinnosti mezi oběma zeměmi byla dříve hustá mezistátní doprava (zejména na severu v oblasti Chórezmu) zcela zlikvidována. Ve všech případech je tak nutno překročit hranice pěšky. Existují dva přechody: Farab-Překročení hranice se nejčastěji děje nedaleko Turkmenabatu (Čardžou). Z Buchary lze jet "maršrutkou"ve směru na Karakol a Alat, některé z těchto maršrutek pokračují až na hranice.
Mezi Urgenčem v Uzbekistánu a Dašoguzem v Turkmenistánu je doprava rovněž rozdělena (maršrutky jezdíobvykle až na hranice, ty je nutno přejít pěšky - pozor na brzké uzavírání hranic (cca v 18 h a polední přestávky).
Železniční přechody
Veškeré peážní spoje na trase mezi Uzbekistánem a Turkmenistánem byly zrušeny. Jezdí pouze vlak Ašgabat - Dašoguz, z něhož však není dovoleno na území Uzbekistánu vystupovat ani nastupovat.
z/do Kazachstánu
Jediným přechod je mezi Bekdašem a Novým Uzgenem, kam však jezdí velmi sporadická doprava (svého času jezdil autobus mezi Bekdaší a Novým Uzenem, dnes je nutno použít taxi). V roce 2013 byla otevřena železnice z Nového Uzenu do západního Turkmenistánu, avšak osobní doprava na této trati se neplánuje.
z/do Afghánistánu
Jediným hraničním přechodem z/do Afghánistánu je přes hraniční přechod v Serhetabadu (dříve Kuška), kam se lze s turistickým vízem bez problémů dostat vlakem nebo autobusem z Mary (spojení 1 x denně vlakem z Ašgabatu i autobusem z Mary). Hranice lze překračovat pouze pěšky, na druhé straně hranic je údajně možné najít auto do Herátu. Informace o vízech do Afghánistánu.
Lodí
V současné době existuje nepravidelné lodní spojení Turkmenbašy (Krasnovodsk) - Baku a ještě méně často Turkmenbašy - Astrachaň. Na oba trajekty, které však slouží především pro přepravu nákladů a jezdí tedy podle potřeby a poptávky, je možné koupit jízdenku pouze v přístavu Turkmenbašy (první terminál, který uvidíte u silnice nebo železnice před příjezdem do města. Je to také zdaleka nejvýstavnější budova v okolí a pokud ještě uvidíte loď s ázerbajdžánskou vlajkou (tři vodorovné pruhy - modrý, červený a zelený - s půlměsícem a hvězdou v červeném), nemůžete se splést. Terminál je asi 20 minut chůze od vlakového a autobusového nádraží.
Jízdenky stojí v nejlevnější třídě (letadlové sedačky) 90 USD do Baku (2014). Doporučuji si koupit tento nejlevnější lístek, na lodi samotné se budou pracovníci posádky předhánět v nabízení kabin (i se sprchou - zhruba za 10-20 USD). Cesta do Baku trvá přibližně 20 hodin, do Astrachaně cca 48 hodin. Všeobecně lze říci, že trajekt do Baku jezdí v průměru nejméně 4-5x týdně, ale v létě je frekvence obvykle větší. Trajekty do Astrachaně jsou méně časté (cca 3-5x za měsíc).
DOPRAVA V ZEMI:
Vlak:
Základní páteří turkmenské železniční sítě je trasa Turkmenbašy (Krasnovodsk) - Ašgabat - Tedžen - Mary - Turkmenabat (Čardžou) - Atamyrat (Kerki). Z této trati odbočují větve Tedžen - Sarachs a Mary - Serhetabad (Kuška). Dále existuje spojení přes poušť Karakum mezi Ašgabatem a Dašoguzem. Po všech těchto tratích jezdí alespoň 1 x denně vlaky. Vlak k základním prostředkům pohybu na dlouhé vzdálenosti v zemi. Navíc vlaky často jezdí přes noc (trasa z Ašgabatu do Turkmenbašy, Mary nebo Turkmenabatu), čímž lze ušetřit za ubytování a dobře se seznámit s mnoha zajímavými lidmi.
Vlaky jezdí 1x denně do Dašoguzu (přes poušť Karakum, teoreticky 17 h, prakticky počítejte s možností zpoždění), 1x denně do Turkmenabatu (13 h) a 1x denně do Atamyratu/Kerki (20 h), 3x denně do Mary (5 h), 1x denně do Kušky/Serhetabadu (16 h), 1x denně do Turkmenbašy (14 h) a 2x týdně do Serachsu/Seragtu. Oficiální jízdní řád najdete na stránkách Ministerstva železnic.
Cena plackarty z Dašoguzu do Turkmenabatu stojí okolo 10 manatů (2011), z Ašgabatu do Turkmenbašy cca 8 manatů, Ašgabat - Turkmenabat (Čardžou) cca 15 TKM (cca 5,5 USD) za kupejnyj a 7 TKM za plackartnyj (jaro 2013). Jízdenky se prodávají pouze na pas, neexistuje zde dvojí cena pro cizince. Jestliže nejsou jízdenky, téměř vždy je možné uplatit průvodčí a místo je "jakoby zázrakem" najde, byť ne třeba tak "luxusní" (Čardžou - Ašgabat po úplatku stála v roce 2013 cca 40 TKM v plackartě. Problémy s jízdenkami bývají spíše v regionech, méně nebo téměř vůbec v Ašgabatu.
Autobus:
Autobusy sice jezdí, ale rozhodně to není síť, na kterou je traveller zvyklý z Blízkého Východu. V okolí větších měst je možné relativně úspěšně používat "příměstské" autobusy.
V zásadě lze říci, že několikrát denně jezdí autobusy mezi Ašgabatem a Mary (cca 5-6 h, cca 13 manatů), mezi Ašgabatem a Dašoguzem (cca 20 manatů, 8-10 h) v ostatních směrech je maximálně jeden spoj denně a jezdí pouze osobní auta. Ceny jsou obvykle podobné nebo o něco nižší než u vlaku.V Ašgabatu odjíždějí autobusy od starého letiště na severu země (staryj aerovokzal) a plánuje se nové autobusové nádraží na severním okraji města.
"Maršrutky" a společné taxi
Řídkou síť státních autobusů doplňují minibusy ("maršrutky") a taxíky, které odjíždějí, když se naplní (obdoba sběrných taxi nebo dolmušů v Íránu nebo Turecku). Jejich ceny jsou skutečně "tržní", tj. vyšší než u vlaku nebo autobusu. Tento způsob dopravy je například jediný možný do a z Konje Urgenče, vč. dopravy do Ašgabatu. Je možné je zastavit kdekoliv po silnici a kdekoliv také vystoupit, přičemž ceny je přibližně úměrná ujeté vzdálenosti. Cena v maršrutce se pohybuje asi 1 USD za hodinu jízdy, v autě přibližně dvojnásobek - čím delší vzdálenost, tím nižší cena za hodinu.
Příklady cen: Sarachs - Mary cca 15 TKM, Turkmenabat - Farab (hranice s Uzbekistánem) cca 10 TKM, Ašgabat - Konya-Urgenč cca 40 TKM (ceny 2011). Je však možné vyhádat si cenu podobnou autobusům. V Ašgabatu odjíždějí do všech koutů země auta od starého letiště (staryj aerovokzal)
Taxi
Řidiči taxíků Vás ochotně vezmou kdykoliv a kamkoliv. Je to také jediná možnost, jak se dostat na hranice v Howdanu u Ašgabatu (cena ovšem od 30 manatů/cca 10 USD). Jsou výhodné pro skupiny pro okruhy po některých památkách (např. Mary). V roce 2010 stál výlet z Ašgabatu do jeskyně Kov-Ata cca 80 manatů (po smlouvání, tj. cca 28 USD), cena společného taxi z Ašgabatu do Mary je cca 12 manatů, cena okruhu po Mary a starověkém Mervu cca 30 manatů (o vše je nutno smlouvat).
Letadlo:
Nejrychlejším, ale také nejdražším druhem dopravy je samozřejmě letadlo. Turkmenistan Hava Yollary létají z Ašgabatu alespoň jednou denně do Türkmenbašy (Krasnovodsk), Mary, Dašoguzu, Turkmenabatu (Čardžou) a Atamyratu (Kerki). Existují i lety mezi Dašoguzem a Turkmenbašy (Krasnovodskem) mimo Ašgabat. Nevýhodou letadla jsou často nedostupné letenky (s výjimkou letenek zařizovaných cestovní kanceláří v rámci turistických víz, kde máte jako cizinci přednost).
Ceny na leteckou dopravu jsou v Turkmenistánu stále přijatelné - za jednu cestu zaplatíte obvykle v rozmezí 15-25 USD (2015):
Ašgabat - Balkanabat 55 TKM, Ašgabat - Dašoguz 69 TKM, Ašgabat - Mary 60 TKM, Ašgabat - Turkmenabat 71 TKM, Ašgabat - Tuškmenbašy 77 TKM (ceny jaro 2015), zpáteční obvykle 2x dražší.
Stop:
Stopovat je sice možné a je dobré jej používat na některá málo dostupná místa, kam nejezdí autobus (Baharden). Zastaví téměř každé auto, zejména proto, že v Turkmenistánu, jako v celém bývalém SSSR, je zvykem za stop zaplatit. Místní jsou zvyklí dávat asi jako za sběrné taxi, ale jinak tak trochu platí zásada "kolik dáte, tolik dáte". Může se vám stát, že řidič po vás jako po cizincích nebude ani peníze chtít (na druhé straně bude několik takových, kteří budou chtít peníze až příliš vehementně). Na frekventovaných trasách v okolí hlavních měst nebo na trase Turkmenbašy - Ašgabat - Mary - Turkmenabat jezdí poměrně dost aut a vzdálenosti mezi jednotlivými městy lze za 1 den bez problémů zvládnout.
Auto
Cestovat autem do Turkmenistánu je jistě možné, vyžaduje to však dobré auto (zvláště mimo hlavní tahy), trpělivost zejména při vstupu a výstupu do/z země.
Vstup do země je spojen s mnoha byrokratickými procedurami, jejichž zákonnost je ne zcela zřejmá. Lze očekávat, že cestovatel bude muset zaplatit poplatek za vjezd/transit auta, kompenzaci za levný benzín (možná bude již zrušený), pojištění (zelená karta se neuznává, spočítejte si kolik dní budete pobývat v zemi) a řadu dalších možných poplatků. Počítejte se nejméně se 100-150 dolary na hranicích (je vhodné mít drobné dolarové bankovky, bývá problém vrácením drobných), reálně i více. Záleží na typu a stáří auta (teoreticky nelze do Turkmenistánu dovážet auta starší 5 let a objemem více než 3,5 l a s tónovanými skly, nicméně tento problém by měl být řešitelný). Různé poplatky se mohou časem měnit. Teoreticky se platí 20 USD jako výstupní poplatek ze země pro auto, avšak suma opět může být doplněna dalšími poplatky (a úplatky). Zdlouhavé jsou procedury především v přístavu Türkmenbašy.
Stav silnic je poměrně slušný okolo Ašgabatu, v současnosti probíhá rekonstrukce silnice do Türkmenbašy (a do turistického resortu Awaza). V minulosti rekonstruovaná cesta do Mary však jeví známky neudržovanosti. Podobně je na to cesta z Ašgabatu do Konja Urgenče (rekonstruovaná cca do roku 2005).
Na cestách po Turkmenistánu je možné vidět některé z našeho pohledu nezvyklé požadavky dopravní policie (lidově GAI). Jendou z nich (zejména v okolí Ašgabatu) je například požadavek na čisté auto (za špinavé auto může být podle místních zákonů udělena pokuta).
Benzín je v Turkmenistánu relativně laciný (cca 0,25 USD za litr, 2013), v některých obdobích a oblastech však může být momentálně nedostatek benzínu (případně jeho nedostatek způsobí vyšší ceny). V Ašgabatu však obvykle benzín je k dostání.
Zásuvky jsou na 220 V, ale je nutné si uvědomit, že zásuvky jsou, podobně jako v celém bývalém SSSR, užší a normální české zásuvky (s výjimkou tenkých nabíječek do mobilních telefonů apod.) do něj nefungují. naštěstí je možné koupit si na bazarech "přechodku" ("perechodka"). Na novějších místech jsou již zásuvky evropského standardu.
Pro fotografování teoreticky nejsou žádná omezení. Je však zakázáno fotografování strategických objektů, což může být v praxi zcela cokoliv. Obzvláště bdělí jsou strážci pořádku v Ašgabatu.
Vzhledem k charakteru režimu jsou také státní (jiná neexistují) média příslušně zaměřena. Existuje hlavní televizní kanál, který je plný zpravodajství o "úspěšných krocích milovaného presidenta", rozvoji a světlých zítřcích nezávislého Turkmenistánu nebo ukázek z krás vlasti, včetně "pravé turkmenské lidové hudby." Starší generace si připomene naší předrevoluční televizi a mladší se alespoň podívá, co jsme, v jiné úpravě, sledovali před několika lety. Smysl budete chápat i bez znalostí turkmenštiny.
V mnoha domácnostech funguje kabelová televize, kde jsou však vesměs zábavné turecké a arabské kanály, mnoho lidí má doma tajně satelity s ruskými stanicemi a jiným, poněkud objektivnějším zpravodajstvím.
Noviny a časopisy sice existují, ale nejsou jich zrovna přeplněné stánky. Deník, který nemá v záhlaví portrét prezidenta a dlouhý úvodník o jeho práci pro blaho země, by rychle skončil.
Ani rozhlas příliš nepomůže - většina států je daleko a Svobodná Evropa vysílá v turkmenštině (částečně je rušena, ale poslouchá jí relativně mnoho lidí).
viz mou stránku s odkazy na zdroje ve Střední Asii
V rámci 15 denního víza je možné zvládnout základní okruh po celé zemi. Místa, která určitě stojí za návštěvu (je třeba počítat i několik dní na dopravu na některá místa):
Ašgabat a jeho okolí (Baharden, Nissa, Vůdcova cesta zdraví, Köpet Dag, Kov Ata, Gypdžak) - cca 5-6 dní
Mary - zříceniny starověkého a středověkého Mervu (okolí města Bajram Ali), 1-2 dny
Serhetabat (Kuška) - nejjižnější město bývalého SSSR - 1 den (+ 1 den na dopravu, pokud budete zůstávat přes noc). Na cestě je město Tahtabazar, v jehož okolí je jeskynní město Ekedešik.
Dašoguz a Konya Urgenč - Dašoguz je spíše moderním sovětským městem, skvělé zachované středověké památky Konja Urgenče - 1 den + doprava (letecky, vlakem, autem)
Turkmenbašy - přístav u Kaspického moře se zajímavou polohou a možnostmi koupání, 1 den, podle zájmu lze u turkmenských cestovních kanceláří zajistit pobyt v některém z hotelů v nově vznikajícím středisku Awaza (ubytování cca 50 USD/den)
Sarachs - mauzoleum súfijského šejcha Abu Fazla (z. 1023), 1 den (lze navštívit po cestě z/do Íránu)
Další možnosti turistiky
Darwaza - bývalá oáza uprostřed pouště, na polovině cesty mezi Konya Urgenčí a Ašgabatem. Atrakcí je především Ďábelská kotlina s hořícími plynovými poli, v okolí několik kočovnických stanů, velmi omezené možnosti ubytování (vlastní spacák, příp. stan je nutností).
Kerki: 1 den
jihozápadní Turkmenistán - zejména pro milovníky archeologie, zbytky několika starověkých měst 3-4 dny. Za návštěvu stojí zejména lokalita Dehistán.
Pro představu itinerář na 10 dní po Turkmenistánu (s pobytem v Ašgabatu cca 5 dní) vyšel v roce 2014 ca na 1200 EUR. Cena zahrnovala zvací dopis, Travel Pass, registrace, ubytování ve 3-4* hotelích (lze i v domácích podmínkách), transfery, průvodce mimo Ašgabat.
oficiálním jazykem je sice turkmenština, částečně podobná turečtině. Pokud však neumíte turecky velmi dobře, stejně budete těžko rozumět (základně ano, ale na větší domluvu to nestačilo). Je to asi jako kdybyste chtěli po Turkovi, který se učil polsky, aby rozuměl česky.
Mnohem důležitější ale solidní znalost ruštiny, kterou stále ještě větší část lidí alespoň trochu ovládá (přinejmenším ve velkých městech, policisté a úředníci). Bez ní je cizinec skutečně ve velkých problémech a jenom sotva se domluví. Anglicky zatím mluví jen velmi málo lidí a i tito znají často pouze základy.
Největší koncentraci "suvenýrů" je možné najít na novém bazaru Tolkučka nebo na Ruském bazaru. cenným suvenýrem je samozřejmě proslulý turkmenský koberec, které je možné koupit v mnoha rozměrech od nejmenších (okolo 6-10 USD) až po velké, krásné a často i starobylé koberce (cena těch nejlepších se ale pohybuje v řádu několika set až tisíc dolarů, provézt je navíc přes hranice znamená množství dalších úplatků celníkům nebo "oficiálním úplatkům" při vyřizování povolení k exportu). Navíc nemáte jistotu, že kupujete originálí koberece a že jeho cena není předražená
Cennými suvenýry jsou i různé tradiční taštičky a peněženky na způsob koberců. Zajímavé jsou i tradiční šperky.
Suvenýrem jsou i knihy o milovaném Presidentovi a jeho vzkvétající zemi (případně kalendáře či podobné suvenýry), které lze koupit ve všech (několika) knihkupectvích.
obecně platí, že všechny úřady a instituce jsou otevřeny od pondělí do pátku od 9-10 do 16-17 hodin, přičemž v pátek po poledni lze těžko někoho najít v úřadě. V neděli (někdy i v sobotu) bývají zavřené i některé obchody (vč. knih), potraviny a trhy ale jsou k dispozici denně.
Měnou je turkmenský manat. Od denominace měny existují bankovky 1, 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 manatů a mince 1, 2, 5, 10, 20 a 50 tenge a také 1 a 2 manaty.
Kurs je v roce 2015 téměř jednotný (mezi černým a reálným kurzem je jenom malý rozdíl). Banky a směnárny jsou ve větších městech, přičemž preferovány jsou americké dolary v NOVÝCH BANKOVKÁCH.
V hovorové řeči a v některých obchodech se i nadále počítá ve starých manatech, které jsou v kurzu k novým manatům v přepočtu 1:5000. Na pultech v obchodu se často rovněž používají staré manaty, a to ve zkrácené podobě (potom je nutno dělit vše číslem 5). V současnosti je kurz cca 3,50 za dolar (2015)
POZOR! Oficiálně je pouliční výměna zakázaná a je proto dobré neprovokovat policii. Ne, že by státním orgánům příliš vadilo, že si vyměňujete peníze na černo, ale spíše cítí, že by z vás mohli něco dostat.
Turkmenistán je poměrně drahá země, jakkoliv lze cenu stlačit, pokud cestujete na tranzitní vízum a vyhýbáte se hotelům, jejichž cena v Ašgabatu se pohybuje od 50 USD, ale spíše v řádu 100 USD a výše. Pokud se Vám to podaří, tak na 5-denní tranzit mělo stačit cca 60-80 USD, pokud pro jednu cestu využijete letecký přesun (např. Ašgabat - Dašoguz), potom to bude ještě o cca 30 USD více. Cena turistického balíčku na míru se může pohybovat okolo 1500 EUR na 15 dní, podle náročnosti Vaší cesty, podle počtu cestujících (samostatně spíše za vyšší cenu, 2-3 lidi za nižší cenu)
Základním místem pro doplnění potravin jsou bazary. Ve větších městech fungují i klasické samoobsluhy s bohatým výběrem konzerv, zavařenin (med, marmeláda), alkoholu, chleba a dalších nápojů, a to včetně dovozových výrobků (obvykle ovšem za dražší cenu než místní produkty)
Jídlo je vesměs velmi laciné - 1 kg zeleniny (rajčata, papriky, okurky) se v sezóně pohybuje mezi 1-2 manaty, ovoce o něco dražší. Balená voda cca 2-3 manaty, jídlo v restauraci nižší třídy 10-15 manatů, dražší restaurace účtují obvykle cca 40 manatů. Veškeré dovozové zboží je však spíše dražší jak u nás (přirážky, oficiální i neofociální celní tarify, monopol apod.).
V Ašgabatu existuje několik oficiálních internetových kaváren, cena za hodinu velmi pomalého připojení je 2-4 manaty.
Mobilní telefonie zahrnuje od roku 2012 telefonní operátory Altyn Asyr a MTS, většina lidí používá MTS, který má širší a flexibilnější portfolio služeb, včetně internetu. K získání SIM karty však potřebujete pas a potvrzení o registraci, což většina tranzitních turistů nezíská. Mobilní operátoři mají několoik balíčků služeb od 8 manatů za 50 MB až po 95 manatů za 1,5 GB.
Nejlevnější variantou je ubytování v soukromí. To Vám poradí na každém autobusovém nebo vlakovém nádraží stánkaři nebo místní taxikáři, kteří mají určitě několik známých. Často Vám mohou pomoci i Vaši spolucestující před příjezdem do Vašeho cíle. Cena za noc se různí - kvartiry od cca 10 USD/noc/osoba. V případě, že je člověk ve více lidech, lze usmlouvat slevu. Dražší je samozřejmě Ašgabat, v ostatních městech jsou ceny velmi různorodé. Tato praxe je však možná pouze, pokud jedete na tranzitní vízum.
V Ašgabatu bylo možné ubytování v soukromí u Maji Amanovové (tel. 23-48-02), cena od 1 USD do 12 USD (2005), tento kontakt často využívají travelleři z různých zemí.Oficiální ubytování v soukromí bylo možné zajistt pře některou cestovní kancelář.
Ve větších městech fungují hotely. Na ně se musíte spolehnout, pokud máte turistické vízum. Nejlevnější hotely v Ašgabatu stojí okolo 20-30 USD, v menších městech někdy i méně (špinavý hotel u autobusového nádraží v Mary za 15 manatů/6 USD, avšak bez registrace). Existuje i oficiální ubytování v soukromí za přibližně stejnou cenu. V hotelovém komplexu Awaza lze počítat s cenou od 40-50 USD/noc, vč. jídla.
Diskriminační politika vůči cizincům se bohužel projevuje i na vstupech, které jsou obvykle 5-10x vyšší než pro místní. Vyhnout se této "nepříjemnosti" můžete, přičemž existují 3 možnosti, jak "srazit" cenu
1. Vyhnout se pokladně, což jde ale někdy dosti těžko (Baharden), ale někdy zase poměrně lehce méžné (Nisa), pokud přicházíte od Stezky zdraví.
2. Korupcí pokladních, případně smlouváním. Ve stylu "Nechci slevu zadarmo" se dohodnete s pokladním obvykle na 1-2 USD do jeho kapsy a ten vám někdy vydá i lístek (stalo se mi například v Mary)
3. Mimo Ašgabat se můžete vydávat za Rusy z Ašgabatu (je dobré mít ale alespoň trochu slušnou ruštinu bez výraznějšího přízvuku) a budete platit jako místní)
Hodně štěstí!!
Výše vstupného se výrazně liší od 0,5 USD (cizinecká cena v Konya Urgenč) do 10 USD (Baharden) a často bude vyžadována další částka za focení (ta se dá buď obejít nebo si ji zaplatí pouze jeden).