Trekking v Ázerbajdžánu
Tato stránka nemá za úkol podat vyčerpávající informace o trekkingových trasách v zemi nebo o značených či neznačených stezkách. Obecně slouží spíše jako inspirace pro ty, kteří plánují pobyt v této trekkingově dosud málo objevené zemi.
Obecně v Ázerbajdžánu trekkingy moc neznají (na rozdíl od sousední Gruzie), systém značení teprve začíná (mj. i s přispěním české strany). Nicméně se odměnou mohou být nezapomenutelné cesty a stezky, které teprve čekají na své objevení, a neuvěřitelně pohostinní a milí lidé, z velké části ještě nezkažení masovým turismem.
Povolení
Do pohraničních oblastí Ázerbajdžánu (zejména národní park Šahdag, který začíná za vesnicí Xinaliq (Chinaliq) je potřeba povolení ministerstva životního prostředí (je možné vyřídit pouze v Baku) a povolení do pohraniční zóny. Povolení je navíc vázáno na místního průvodce, což trekking výrazně prodraží. Obecně se toto povolení shání poměrně obtížně a doba vyřízení se pohybuje spíše v řádu týdnů. Je proto lepší obrátit se spíše na cestovní kancelář.
Informace a zdroje
Osvědčila se nám stránka Wikiloc a na pohyb v terénu offline aplikace Mapy.cz (ovšem nikoliv vždy). Stručný článek o možnostech trekkingu najdete rovněž na stránkách Svět outdooru.
Zaqatala
Vycházky v Zaqatalské přírodní rezervaci. Start je možný ve vesnici Car (maršrutky ze Šeki či Zaqataly. V Zaqatale samotné je zajímavá pevnost z období carského Ruska. Pod ní leží opuštěný a polorozpadlý arménský kostel.
Lahic (Lahič) a okolí
Lahic je výbornou základnou pro krátké i delší vycházky. V Lahici se můžete obrátit na místní informační kancelář, kterou vede majitel malého guest housu Ancient Lahic, který je velmi znalý a patriot a může Vám poradit, ačkoliv sám nějaký velký horal není.
Vycházky:
- Lahicský vodopád. Stezka začíná na západním okraji vesnice a končí u vodopádu (4 km).
- výstup na horu Süke jako jednodenní trek (popis zde).
- výstup na horu Babadag. Několikadenní trek z Lahice proti proudu řeky Girdimançay (cca 33 km jedním směrem a zpět).
- výstup na horu Arakit (cca 15 km)
Xinaliq (Chinaliq) a okolí
Xinaliq je malá vesnička uprostřed ázerbajdžánského Kavkazu, která proslula svým etnicky specifickým obyvatelstvem hovořícím chinaliksky. V okolí vesničky je však pohraniční zóna, a tak je přístup na řadu míst omezen. Doprava do vesničky je možná z města Quba, odkud jezdí v odpoledních hodinách sdílená auta/maršrutky (stání je u bazaru v Qubě). Do Quby jezdí autobusy cca každou hodinu.
Hora Šahdag (cca 4232 m). Tato hora leží již v pohraničním pásmu, kam je potřeba zajistit povolenku do pohraniční oblasti. Cesty do této oblasti pořádá například Nukha Travel (cena 160 AZN v roce 2019).
Hora Bazarduzu (4466 m). I na tuto pohraniční horu potřebujete povolení. Oblast je sice méně hlídaná a lze údajně projít (na rozdíl od Šahdagu) ovšem s rizikem nalezení a deportace (případný popis, byť z roku 2008).
Hora Xinaliq (3713 m). Na jih od vesnice Xinaliq se tyčí stejnojmenná hora, kterou lze vylézt na jednodenním výstupu (pro náročné, převýšení je cca 1800 m).
Vycházka v okolí Xinaliqu. Nad Xinaliqem lze udělat menší okruh (cca 3-4 km) k „plačícím skalám“. Mapa cest.
Xinaliq-Qalayxudat (cca 8,5 km). Z Xinaliqu se lze vydat na východ po polní cestě nad údolím řeky Qudyalçay do vesnice Qalayxudat a po stejné cestě zpět nebo lze sejít na „hlavní“ cestu do Xinaliqu (most přes řeku) a vrátit se zpět.
Bešbarmag (dosl. 5 prstů).
Posvátná hora, která se tyčí nad dálnicí Baku-Quba na sever od Baku. Stačí jet maršrutkou či autobusem Baku-Quba a vystoupit u odpočívadle na dálnici (Namazgah). Odtud lze dojít cca za 1 hodinu na parkoviště (pokud máte auto či taxi, lze dojet až tam). Zde začíná krátká stezka po žebřících do nejvyšších partií masívu. Místo bývá o víkendu plné, přes týden však zde je poloprázdno a lze v klidu vystoupit na poutní místa ve vrcholových partiích.
Ismayili
Nedaleko Ismayili začíná červená značka vyznačená v rámci českého projektu v roce 2019, která končí u jezera Qaranohur (cca 5,5 km). Dá se tam pokračovat na Babadag a dále do Xinaliqu, ale cesta neexistuje.
Jižní Ázerbajdžán
NP Hirkan. Zde byla v roce 2019 vyznačena stezka okolo informačního NP Hirkan (subtropické pralesy) a k jezeru Xanbulan. Národní park samotný je možné navštívit pouze na povolení a jsou otevřené pouze některé jeho části.
V roce 2018 jsme podnikli zajímavou exkurzi z Astary (nejjižnější město Azerbajdžánu na hranicích s Íránem) do vesničky Sım, cca 7 km vzdušnou čarou od íránských hranic (žádná kontrola), kde je zajímavý vodopád (jeden místní mladík tam provozuje čajovnu přímo u vodopádu. Cesta vede subtropickými lesy národního parku Hirkan. Bez auta je však doprava komplikovaná. K cestě nás inspiroval tento článek od Marka Elliota: Five New Routes into Talysh Mountains. Visions.az, 2015.
Talyšské hory. Horské pásmo na západ od Lenkaranu. Nejlepší základnou je město Lerik s muzeem dlouhověkosti (žil zde údajně nejstarší člověk na světě, který se dožil 168 let). Do Leriku se dostanete z Lenkoranu maršrutkami, za Lerik je veřejná doprava mnohem skromnější, na řadu míst nejezdí maršrutky vůbec a jinde pouze odpoledne z Leriku a ráno do Leriku. Ideální doba k návštěvě je květen-červen, nicméně díky nadmořské výšce jsou možné i letní měsíce. Nejzajímavější části jsou na jih od Leriku směrem k íránským hranicím, kam po nás nikdo nechtěl žádné povolení. Možné vycházky najdete například na Wikiloc zde nebo zde.