Politická korektnost versus realita. Co s Krymem ve školním atlasu?
Slavomír Horák
Českými médii v posledních dnech probleskla zpráva o protestech ukrajinského a gruzínského velvyslance kvůli vydání nového atlasu světa, na kterém jsou podle nich nesprávně vyznačená území, jež patří oficiálně Gruzii, respektive Ukrajině. České ministerstvo školství na protesty reagovalo odebráním schvalovací doložky a jednáním s vydavatelem ohledně nápravy.Na první pohled je to rozhodnutí logické – Česká republika uznává, respektive neuznává určitý stav hranic, a to včetně v protestech zmiňované okupace Krymu, území de facto států Doněcké a Luhanské lidové republiky (DNR a LNR) či de facto Abcházie s de facto Jižní Osetií v případě Gruzie.Jako vždy je však celá věc poněkud složitější. V tomto případě totiž nejde o českou politiku vůči Ukrajině či Gruzii nebo napadení jejich teritoriální celistvosti. Geografie a z ní odvozená kartografie, pokud má být brána skutečně jako maximálně objektivní, by měla odrážet stav věcí bez ohledu na jeho status v té nebo jiné zemi.
Nevím, kdo přesně na ministerstvu školství i mezi nejrůznějšími komentátory a diskutéry na různých fórech se do onoho atlasu skutečně podíval. Já jej mám (dcera jej dostala jako výukovou pomůcku ve škole) a vidím, že hranice DNR a LNR jsou vedeny jako „neurčité, sporné (de iure)“, zatímco například Krym, Abcházie či Jižní Osetie mají hranice „neurčité,sporné, demarkační linie (de facto)“ (mapa, s. 49 či 77). V případě Krymu jde skutečně o neurčitou hranici de iure,protože Rusko považuje de iure Krym za své území. Na politické mapě (s. 53) je území Krymu i Donbasu vyšrafované barvou náležející Ukrajině i Rusku (šrafování fialovou, respektive růžovou barvou). Zde můžeme spíše vznést poznámku k redaktorům, že 1) Doněck a Luhansk nejsou považovány ruskou stranou za ruské území, tudíž by šrafování mělo být jinou barvou než tou, kterou je vyznačené Rusko, a 2) atlas nerozlišuje dvě de facto samostatná území Doněck a Luhansk a celou oblast (pravděpodobně z prostorových důvodů) zkracuje na Donbas.
Ano, nemusíme s tím souhlasit ani nemusíme popírat okupaci Krymu a legálnost de facto států v Doněcku a Luhansku, ba dokonce nemusíme (jako náš prezident) ani vyzývat ukrajinské vedení k uznání této skutečnosti. Na druhou stranu,aniž bychom cokoliv schvalovali, popisujeme určitý daný stav věcí a ukazujeme možné různé pohledy na věc. Mimochodem, co kdyby si pro změnu otevřel atlas ruský velvyslanec a jal se protestovat proti tomu, že atlas nezobrazuje Krym jako součást ruského území? Politická korektnost na jednu stranu se nám může lehko vymstít na straně druhé. Ve zmíněném atlasu (ale i v jiných podobných pomůckách) lze totiž nalézt politických „nekorektností“ mnohem více anašli bychom celou řadu velvyslanectví, která by mohla proti tomu vznést protest. Namátkou mohu poslat na příslušné ambasády tyto náměty: Zůstaneme-li v regionu jižního Kavkazu, potom bych navrhl protestní nótu velvyslanectví Ázerbájdžánu, neboť na jeho výsostném území je vyznačen de facto stát Náhorní Karabach, a to včetně tzv. okupovaných území (s. 92). Velvyslanectví Srbska bych doporučil podat stížnost na hranice Kosova, které jsou jasně určeny jako hranice nezávislého státu (například s. 49–63 či s. 75), což je sice „korektní“ v českých atlasech, nikoliv ovšem třeba ve slovenských, osrbských nemluvě. Velvyslanectví arabských států okolo Perského zálivu mohou vznést protest, že Perský záliv je pro ně zálivem Arabským (proti tomu však může naopak vystupovat velvyslanec Íránské islámské republiky). Velvyslanectví Sýrie či Izraele mohou protestovat proti nejasným hranicím na Golanských výšinách. Syrský velvyslanec by mimochodem mohl protestů vznést hned několik – proti tzv. Islámskému státu na území Sýrie (a Iráku, tj. máme dalšího kandidáta na nótu pro naše ministerstvo zahraničí) či třeba proti zakreslení provincie Hatay do tureckého území (v syrských mapách je to ovšem syrská provincie Sandžak). Na tzv. Islámském státu se ostatně dobře ukazuje měnící se stav světa – v době vydání to bylo ještě největší kompaktní území určité skupiny na území Sýrie a Iráku, naopak v době stažení atlasu již tento stát fakticky neexistoval (pravděpodobně nemůžeme vydávat atlasy úplně po každé změně hranic). Naštěstí velvyslanectví Somálska akreditované pro Českou republiku je až v Moskvě, takže snad nehrozí, že bychom se dočkali protestů tamního velvyslance proti narušení územní celistvosti Somálska. V atlasu (například s. 102–103 čis. 107) je totiž zcela jednoznačně vyznačen de facto stát Somaliland, který není ve světě uznávaný nikým (ani Českou republikou).
Výše uvedené vybrané příklady (a je jich mnohem více) ukazují, že takto bychom se při vydávání atlasů nikam nedostali. Nejde totiž vůbec o to, zda uznání daného území je či není v souladu s českou zahraniční politikou, zda Česká republika uznává nebo neuznává tu nebo jinou entitu, případně zda souhlasíme či nesouhlasíme s často protichůdným výkladem hranic. Na rozdíl od „politické korektnosti“ ministerstva, jež se zaleklo dvou protestujících velvyslanců (jakkoliv ze zemímně osobně sympatických), totiž postupovali autoři atlasu zcela korektně. Pokusili se k datu vydání ukázat svět, jakýje, i s některými nejistými či spornými územími. Výklad těchto sporů a diskuse o nich by poté měly být na učitelích vhodinách geografie či na uživatelích atlasu bez dodatečných zásahů ministerstva školství. Jedině tak budeme schopni vychovat žáky ke kritickému myšlení a rezistenci vůči propagandě nejrůznějšího směru.
Text byl původně publikován v Hospodářských novinách, 1.2.2018.