Pardubické památky - Staré město
Kostel sv. Bartoloměje
Zřejmě na jeho místě stál původní klášter cyriaků, připomínaný papežem Bonifácem VIII. roku 1295. Archeologický výzkum odkryl několik fragmentů z románské doby, ale není jisté, zda se jedná o původní stavbu. Klášter byl vypálen husity roku 1421. Jeho obnovení trvalo téměř 100 let. Počátkem 16. století nechal Vilém z Pernštejna vystavět nový kostel a klášter. Uvedl do něj řád Menších bratří sv. Františka – tzv. Minoritů. Díky četným mnichům z německých území se kostelu a klášteru začalo říkat „německý“. Vojtěch z Pernštejna jim však vystavěl nový kostel za Perštýnským náměstím. Vilém z Pernštejna zamýšlel z kostela udělat rodinnou hrobku, ale ve skutečnosti je v ní pohřben pouze Vojtěch z Pernštejna, který má v kostele renesanční náhrobek z roku 1534.
Roku 1519 byl osazen renesanční portál, první dochovaná památka tohoto slohu v Pardubicích. Nad ním je dochována jedna z pověstí o vzniku rodového znaku pánů z Pernštejna. Pod ním také byl hlavní vchod do kostela. Je dochováno široké schodiště s později přidanou sochou sv. Jana Nepomuckého. Západní zábradlí, směrem ke dnešní hlavní silnici, tvořilo součást městského opevnění, které protínalo dnešní Kostelní ulici a jeho součástí byl i klášter. Roku 1538 kostel při požáru vyhořel a při jeho opravě byl jeho prostor rozšířen o renesanční oblouky. Na střechu byla osazena vysoká věžička, která byla nahrazena roku 1666 po jejím poboření větry. Roku 1833 byla přistavěna tzv. Černá kaple, která sloužila jako boží hrob o velikonočních svátcích. Další výrazný zásah do architektury kostela provedla až Jednota pro rozšíření děkanského kostela, která pověřila pracemi architekta Božu Dvořáka. Tvář kostela se tak v roce 1912 výrazně změnila. Bylo přistavěno západní průčelí, známé dnes jako Dvořákova předsíň, který je dnes také hlavním vchodem do kostela. Na průčelí jsou mozaikové obrazy světců sv. Václava, sv. Ludmily a sv. Vojtěcha podle návrhu Mikoláše Alše. Byla také zbořena již zchátralá Černá kaple a přistavěna kaple Piety. Poslední rekonstrukcí prošel kostel v polovině 90. let a archeologické průzkumy odhalily nádherné renesanční nástěnné malby z doby pánů z Pernštejna. V interiéru zaujme jako první náhrobní deska Vojtěcha z Pernštejna, pod níž jsou ukryty jeho ostatky. Na hrobce je nápis o Vojtěchu z Pernštejna nejvyššího hoffmistra království českého a datum jeho úmrtí. Hlavní oltářní obraz sv. Bartoloměje pochází z let 1692-93 a od původního majitele - sedleckého kláštera - byl odkoupen roku 1787. Na kůru je Betlém lidového umělce Popeláře.
Prohlídku staré části začneme u kostela sv. Bartoloměje a postupně projdeme všechna zajímavá místa a zákoutí. Z náměstí Republiky začíná Kostelní ulice. Po pravé straně je kostel sv. Bartoloměje. Před ním je zbytek tzv. Strúhy neboli náhonu, který poháněl Císařský mlýn. Na druhé straně stojí budova Děkanství. Do roku 1898 uzavírala celou ulici, ale po zbourání hradeb bylo její křídlo, portínající ulici zbouránoa postavena dostavba směrem k hlavní silnici. Uvnitř se zachovaly některé fragmenty raní i pozdní gotiky. Můžeme snad usuzovat, že právě v těchto místech stával klášter cyriaků.
Za kostelem stávala budova Masných krámů z roku 1538, která byla zbořena 1883. Dochovala se pouze jižní stěna. Řezníci používali vodu ze Strúhy k omývání masa. Pro úplnost dodejme, že tato voda sloužila částečně zároveň jako kanalizace. Vodu z něj však bral i tehdejší pivovar. Nalevo se strčí Kostelní ulice.
Rohový dům u bývalé Strúhy č.p. 105, spotu se sousední č.p. 106 a107 jsou bývalé lázně. Zajímavý je i dům čp. 97 z výstavby po roce 1538 s obloučkovými štíty a květinovými motivy. Dům č.p. 98 byl nazýván Betlímek podle reliéfu Madonny a sv. Floriána.
Náměstíčku Wernerovo nábřeží se také říkalo Máselný trh podle pravidelných trhů se zemědělskými produkty. Náměstí bylo zakončeno na východní straně císařským mlýnem. První dali vystavět již Pernštejnové. Nepříliš přesně připomíná historii mlýnu portál z roku 1811 v ulici Pod Sklípky.
Významný je dům čp. 113 s pamětní deskou numismatikovi Bedřichovi Skrbkovi. Většinu jižní fronty tvoří zadní trakt radnice. Od 16. století do roku 1873 zde stával pivovar.
Na Perštýnské náměstí vede Bartolomějská ulice. Ulice začínala Masnými krámy. Pozoruhodný je dům čp. 82, poslední vpravo před vchodem na náměstí. Mezi léty 1522 a 1776 zde byla umístěna první městská škola. Od roku 1571 na ní učil pozdější rektor Karlovy university - Martin Bacháček z Neuměřic.
Šikmo přes náměstí je vchod na dnešní Komenského náměstí. Napravo stojí kostel Zvěstování Panny Marie, který dal postavit Arnošt z Pardubic kolem poloviny 14. století. Po požáru Pardubic byl přestavěn v pozdně gotickém slohu. Roku 1532 sem byl přenesen klášter minoritů od kostela sv. Bartoloměje. Vlastní klášter byl přestavěn a zvláštní školu. Při klášteře vzniklo roku 1728 latinské gymnázium. Klášter zanikl roku 1786.
Až ve 2. polovině 19. století byla přistavěna vyšší reálná škola, otevřená 1865. Není bez zajímavosti, že ceremonie k položení základního kamene k této škole se zúčastnil i František Palacký a dr. František Riegr. Jejím prvním ředitelem byl Jiljí Vratislav Jahn, spisovatele, politika a odborníka v chemii.
Ulice spojující Perštýnské náměstí a zámek se jmenuje Perštýnská. Na pravé straně zaujme svou výškou dům čp. 43 z roku 1898 (arch. Krudenc) , později patřící Vinohradské záložně. Bohatě zdobenou klasicistní fasádou se vyznačuje dům čp. 41 Nejzajímavějším domem je však dům čp. 11
(ZKPP 1/1976) na levé straně po cestě k zámku. Říkalo se mu Dům na mostě kamenném, protože pod ním vedla Městská strúha, aby poháněa oba mlýny na dnešním Wernerově nábřeží..Zde vybíhá ulice Pod Sklípky. V prvním patře jsou dochovány gotické niky (výklenky ve štítě s reliéfem) ze štítu po první přestavbě Pardubic po požáru. Zvýšení domů o jedno patro tyto niky částečně poškodilo, ale právě zde jsou rekonstruovány v plné kráse. V domě č.p. 13 se nacházela od roku 1531 sladovna a obecní mlýn. Ten byl roku 1759 prodán. V roce 1831 byl sloučen se sousedním C9sařským mlýnem a 1910 zanikl apolu s ním
Křižovatka ulic Kostelní, Pernštýnské, Svaté Anežky České a Zámecké byla dříve centrem veškeré dopravy od Hradce Králové, Chrudimi a Prahy. Dokonce po zavedení autobusové linky tudy projížděl autobus, který několikrát denně zablokoval celou ulici.
Na konci ulice Svaté Anežky České stávala druhá z bran, uzavírajících město - Bílá brána. Byl to jedna z mála staveb, které utrpěly poměrně málo při požáru roku 1538. Dlouho se jí říkalo Mejtská podle směru, kudy vedla cesta. Označení Bílá se objevuje poprvé v polovině 16. století. Opravena ještě roku 1807, ale zbořena roku 1840, protože údajně bránila provozu. Byla velmi podobná Zelené bráně, měla i své předbraní směrem k Bílému (nebo také Bělobranskémuú předměstí, které je také podle ní pojmenováno. Před branou byl náhon s padacím mostem. Kolem roku 1880 se dokonce uvažovalo i o zboření Zelené brány, ale tento návrh naštěstí neprošel. Vedle brány stávala městská šatlava.
Bělobranské předměstí
Od ní se táhne Bělobranské předměstí začínající Bílým náměstím. Uprostřed náměstí stojí sv. Jan Nepomucký z roku 1719. Přes Chrudimku vede železný most, pod kterým do roku 1974 hučel jez s bývalou hydroelektrárnou.
Na místě dnešní rohového domu stávala v letech 1523-1643 celnice - proto se zde říkalo také Na celně.
Před mostem uhýbá Labská ulice, kdysi důležitá spojnice z města k brodu, později mostu přes Labe na cestě do Hradec Králové. Asi v místě dnešní restaurace Tennic club se rozkládala nadsilnicí tzv. Sedlářská brána, která zde stála od prvního požáru Pardubic roku 1507 až do roku 1644, kdy byla přeměněna na šance. Odtud vedla hlavní silnice na Chrudim. Břehy Labe zpočátku spojoval přívoz, roku 1494 byl postaven první dřebvěný most. První železný most zde stával od roku 1882. Po 2. světové válce byla postavena železná lávka, nahrazená až v 60. letech stavbou zdymadla. Tím byla cesta definitivně uzavřena pro motorová vozidla a dnes slouží pouze pěším.
Na místě Mezi mosty stávala další věž obranného systému města z roku 1507. Po změně názvu Bílé brány přešel název Mejtská právě na tuto první výspu opevnění na silnici od Vysokého Mýta. Později se jí říkalo Jelínkova podle sousedního domu, který obývala rodina Jelínků. Byla stržena při úpravách města roku 1645
V tomto předměstí stál i dvůr Na Vystrkově, který byl založen samotným arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Zde stojí i kostel Sedmibolestné Panny Marie. Kolem něho byl vybudován hřbitov, který však přestal sloužit svému účelu již roku 1788. Jeho oltář vytvořil roku 1792 Jakub Teplý.
V místech dnešního domu č.p. 59 stávala cihelna, kolem které máme roku 1507 zaznamenáno 16 domů, které tvořili dokonce samostatné předměstí.
Roku 1889 město zakoupilo pozemky na stavbu nového chudobince. Roku 1891 byl tento dům dostavěn, ale již o 17 let později stál na tomto místě domov důchodců, který slouží svému účelu dodnes. Rok 1972 byla dostavena ještě jedna přístavba
Tato část města velmi utrpěla za třicetileté války, kdy mnohdy celá stavení byla rozebrána na stavbu obranných palisád a šancí.
Zámecká ulice je jedna z nejkratších ve městě. Vede od křižovatky ke Příhrádku. V domech čp. 18, 21, 23 jsou opět zbytky gotických nik.
Hradba, oddělující Zámeckou ulici s Příhrádkem, nese v sobě znak Pernštejnů. Má funkci první zámecké brány, což je další rarita pardubického zámku, kdy přebraní zámku tvořilo město. Příhradek tvoří zámecký barbakán. Trojúhelníkový prostor sloužil ve válečných dobách k obraně zámku a v čase míru zde byly hospodářské budovy - napravo je barokní špejchar (sýpka), v domě číslo 6 se narodil první ředitel reálného gymnasia - Jiljí Vratislav Jahn - na domě to připomíná pamětní deska. Uprostřed v letních měsících tryská voda z klasicistní kašny z první třetiny 19. století a doplňuje tak klidnou atmosféru zákoutí.
Druhá zámecká brána vede k bývalému vodnímu příkopu. Na levé straně je zadní fronta domů, zvaná pardubický „Norimberk“. Násep vznikl roku 1804 na původním místě dřevěného mostu. Někdy se mu říkalo také pardubická hladová zeď. Násep je uprostřed zpevněn mostem, který přechází potok probíhající bývalým zámeckým příkopem. Po stranách stojí sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka de Pauli. Napravo se rozkládají kurty pardubického tenisového klubu, na kterých se každoročně koná tenisové mistrovství České republiky junioru - Pardubická Juniorka.
Perštýnské náměstí
Náměstí bylo postaveno v jednotném slohu po dvou požárech v letech 1507 a 1538. První, co zaujme při pohledu na náměstí, je mohutná budova radnice. Byla postavena podle návrhu architekta Weyrichav letech 1893-94 na místě čtyř měšťanských domů, z nichž jeden, Šteflovský, sloužil od roku 1759 jako radnice. Na jeho průčelí byla plastika Herkula od Jakuba Teplého, která, podle dochovaných záznamů byla vrcholným uměleckým dílem tohoto pardubického mistra.
Budova je postavena v novorenesančním slohu, který pokusem o zapadnutí do celkového rázu náměstí. Pokryta sgrafity Mikoláše Alše. Dvě věže jsou ozdobené čtyřmi reliéfy patricia (alegorie zámožnosti), šlechtičny (oddanost), řemeslníka (ráznost) a měšťanky (domácnost) a rozdělují radnici na tři části. Nejcennější je část prostřední, kde se nacházejí zajímavé medailonky. Mezi okny druhého patra jsou to alegorie nezištnosti, přímosti, poctivosti a svornosti podle návrhu mistra Klusáčka. Pod nimi, mezi prvním a druhým patrem potom medailony českých králů Vratislav all., Přemysla Otakara 11., Vácalva 11., Karla IV., Václava IV., Jiřího z Poděbrad, Vladislava II. a Rudolfa 11., zpracované podle návrhu profesora Poppa. Uprostřed je štít se sochou Vojtěcha z Pernštejna na vrcholku, dílo pražské dílny Jana Czady.
V zadním traktu radnice, který vychází do Wernerova nábřeží jsou zobrazeny 4 alegorické postavy, které byly zhotoveny podle kartónů Mikoláše Alše.
Před radnicí upoutá morový sloup postavený roku 1695 jako dík za pominutí epidemie moru z roku 1680, kdy Pardubic na svém útěku před zhoubným morem utekl na měsíc do Pardubic. Když se však mor přiblížil až k Pardubicím, odjel odtud do lince. 6 metrů vysoký korintský sloup je ukončen zlatou sochou Panny Marie od neznámého italského mistra. Téměř o století, po další zhoubné epidemii roku 1771, přidal významný barokní umělec, rodák z Pardubicka, Jakub Teplý nádhernou barokní balustrádu se sochami světců - Vojtěcha, Prokopa, Norberta, Josefa, Jana Nepomuckébo, Ivana, Václava a Ludmily. Dokončeno 1777.
Nalevo od radnice je hostinec u Černého orla. Na jeho místě je již roku 1703 zmiňován šenk, který stával ještě o 300 let později a i dnes se v jeho útrobách scházejí hosté.
Dům č.p. 1130zdoben hliněnou vázou mistra hrnčířství Karla Holíka
Vedlejší rohový dům č.p. 116 byl v letech 1507-1515 první pardubickou radnicí, přestavěn po 2. požáru roku 1538. Na domě je pamětní deska připomínající pobyt Jana Gebauera, který si odtud odvezl manželku Julii rozenou Wernerovou (Leopold Werner, její otec, byl od roku 1843 starostou). Roku 1863 byl dům poctěn návštěvou Bedřicha Smetany, který zde vystupoval na Veselce. Vchod do Bartolomějské uličky je překlenut tzv. prampouchem (rozpěrným obloukem mezi dvěma uličkami, užívaný při vchodech do úzkých ulic) s malovanými nikami. Ze strany náměstí jsou odkryty malby znázorňující panoše, šaška a dámy.
Na druhé straně od radnice je na rohu dům, který v letech 1515-1759 sloužil jako druhá radnice. Jeho dominantou byl renesanční štít s orlojem uprostřed. Byl pokryt sgrafitovou výzdobou z roku 1570 od italského mistra Oldřicha de Sally. Byla velmi poškozena po švédském obléhání roku 1645, ale již druhý den se prý začalo s opravou. O 100 let později byla zničena vížka, která tvořila radnici typickou. Nebyla již obnovena, protože zanedlouho poté koupili radní dům předposlední radnice.
Západní frontu domů tvoří při pohledu od středu náměstí zleva dům Okresní knihovny. Jedna z nejvýznamnějších památek, dokumentující stavební vývoj Pardubic. Přízemí a první patro bylo vystaveno v pozdně gotické úpravě s ostěním, které se nazývá terakota. Druhé patro bylo původně štítem a dnes z něj zbyly gotické niky (malované ostění). Vyšší patro bylo přistavěno po druhém požáru. Současný štít pochází ze třetí přestavby Pardubic - z doby klasicistní.
Na jižní straně začíná ve směru od Klášterní ulice začíná dům č.p. 54, který je dnes tzv Evropským domem. Ve 40. letech 19. století sloužil jako útočiště manželům Pichlovým, velkým pardubickým vlastencům, pod vlivem událostí roku 1848 se musel z Pardubic vystěhovat. Od roku 1888 patřil dům spolu s vedlejším, občanské záložně. Od 50. let v něm sídlila po 30 let státní pojišťovna.
Zajímavější je však dům č.p. 55 s bohatým zdobením plastikami. Výjevy jsou dílem Čestmíra Amorta a představují shora Ježíše Krista, pod ním Jana Žižku na koni a největší obraz je Slyšení legáta Fantina před Jiřím z Poděbrad. Tento muž byl vyslán českým králem k papeži, aby mu vysvětlil postoj českých zemí na vyhlášenou křížovou výpravu proti království. Ten však v Římě přešel na stranu papeže a vrátil se k Jiřímu jako jeho vyslanec. Když jej Jiřík vyslechl, chtěl jej zabít, ale zasáhli čeští pánové, mezi nimi i arcibiskup Jan Rokycana, který je právě na tomto výjevu, a zabránili vraždě papežského vyslance a tím i nepříjemnostem s hlavou církve.
Na dalších domech můžeme vidět štíty různých stavebních stylů - č.p. 56 a 57 mají klasicistní štíty s hliněnými vázami a dům č.p. 59 má zachovaný pozdně gotický štít.
V jižní frontě náměstí upoutá dům č.p. 60, tzv. Románovský podle prvního majitele Jana Romána, primátora města. V přízemí je zachována sklípková klenba. Na dvorku, v dnešní zahradní restauraci, je ještě vidět zbytek hradební zdi, připomínající opevnění města.
Na straně naproti radnici je nedůležitější dům s restaurací „U Bílého koníčka“. V jeho přízemí je sklípková klenba.
Východní stranu náměstí začíná domem čp. 51, zvaný též Matějovský. Od roku 1666 doložen zájezdní hostinec. Na dvoře stál pro formanské vozy a stáje pro koně. Roku 1806 byl dům přestavěn jeho novým majitelem, lékárníkem Josefem Menšíkem, na lékárnu. Výzdoba průčelí lékarný pochází od mistra Miloslava Bašeho, veterána I. světové války. dnes sídlo banky.
Vedle je tzv. Kuntošovský dům, nazývaný také „U Jonáše“ podle plastiky Jakuba Teplého. Výzdoba domu byla pořízena koncem 18. století nákladem tehdejšího majitele domu a velkého příznivce umění, pana Karal Geschla, mistra kominického. Na štítě domu se pozorným zrakem dívá boží oko, nalevo od něj je sv. Petr a na straně druhé sv. Florián, patron a ochránce ohně. Pod nimi je již samotný výjev velryby polykající Jonáše. V přízemí domu je zachována sklípková klenba.
Nejširší dům v této linii se nazýval Kapounovkým - budovou lékárny z pozdně gotické doby, kterou nechal zřídit roku 1534 Vojtěch z Pernštejna. Roku 1874 se v něm narodil přední světový egyptolog František Lexa. V domě bydlel v 80. letech minulého století spisovatel Karel Václav Rais.
Šnajdarovský dům čp. 48 vyniká rokoko-empírovou fasádou a poslední dům této fronty se opět chlubí ve výši druhého patra pozdně gotickou nikou.
Perštýnské náměstí je nejkrásnější, stejně jako celé staré město, večer, když se rozsvítí žlutavou září pouliční lampy a dají tak tajemný nádech domům na náměstí, který svádí k zamyšlení nad hloubkou historie a odpočinku přes chvatem současného světa.
Zelená brána
Jako magnet přitahuje všechny návštěvníky nejvyšší bod starého města, Zelená brána, nejpNe nazývána Pražská podle východu na cestu do hlavního města království. Její výška je asi 60 m a
byla postavena po prvním požáru roku 1507. Po druhém požáru roku 1538 bylo navýšeno další patro stavitelem celého starého města - Jiříkem Olomouckým. V této době byla přistavěna brána s padacím mostem. Výšku původní věže je možné vidět ze Zelenobranské ulice. Měděná střecha, která se oxidací stala zelenou a roku 1547 se začalo říkat současným názvem. Roku 1903 podle návrhu Mikoláše Alše byl zhotoven reliéf na bráně - Ješek před Milánem, znázorňující vznik pardubického znaku. Poslední větší úpravy pocházejí z roku 1912, kdy byla stržena omítka a postaven současný dřevěný ochoz, který nabízí vyhlídku na celé město a okolí.