Pardubické památky - náměstí Republiky a okolí
Náměstí Republiky
Prostor dnešního náměstí stál již za hradbou. Byl určen ramenem Chrudimky, které kopíruje silnice. Před Zelenou bránou byl padací příkop. Odtud se rozbíhala ulice na Prahu a Chrudim. V Pernštejnských Pardubicích vybíhal do prostoru dnešní zastávky autobusu předsunutý prostor Zelené brány, tzv. barbakán. Místo něj přišel po zboření hradeb postavit objekt jezdeckých kasáren, který se táhl od Zelené brány až ke kostelu sv. Bartoloměje a po 12é let tvořil kolorit tehdejšího náměstí..
Dominantou náměstí je Zelená brána. Dnes je obklopena stavbami z první poloviny 20. století. Napravo při pohledu z náměstí je budova Spořitelny postavena v letech 1914-1915 podle architekta Roitha. Budova Městského a okresního úřadu původně byla ředitelstvím pošt z roku 1924-25. Za německé okupace sloužila jako sídlo Gestapa.
Jižní stranu náměstí vyplňuje budova Východočeského divadla. První úvahy o založení divadla padly roku 1880 na schůzi Spolku pro zřízení divadelního domu v Pardubicích. Za 27 let byla shromážděna ve sbírce částka na stavbu a tentýž rok byl na místě bývalé městské opatrovny (dnes bychom řekli mateřské školy) položen základní kámen. Slavnostně bylo otevřeno 11. a 12.12.1909 proslovem k. Maška - Poutník, dramatem 1744 od místního právníka, dramatika a spisovatele JUDr. Josefa Štolby a představením opery Hubička Bedricha Smetany v provedení Pardubického hudebního sdružení a pěveckých sborů Perštýn a Ludmila.
Hlavní průčelí je rozděleno na 3 části. Spodní část je s vysokým portálem s balkónem uprostřed,
která je zakončena monumentální sochou Génia od Bohuslava Kafky. Po stranách jsou reliéfy Libušin soud a Žižka před Prahou od Františka Urbana. Jsou připomínkou na Libuši Bedřicha Smetany resp. Jana Žižky Aloise Jiráska. Pod nimi najdeme medailony umělců od Bohuslava Vlčka - B. Smetana a J.K. Tyl. Po stranách a na zadní straně jsou tytéž medailony s vyobrazením A. Dvořáka, K. Bendla, Zdeňka Fibicha a spisovatelů V.K: Klicpery a Emanuela Bozděcha.
V reprezentační lóži visí oroginál obrazu Fr. Urbana, podle které byla zhotovena původní opona divadla. Ta však shořela při požáru radnice za povstání v Holicích roku 1945, kam byla převezena do úkrytu.
Za budovou divadla je zajímavá neobraokní stavba Komerční banky. Předtím hostila ordinaci známého dětského lékaře MUDr. Špilara. Původně však byla postavena pro banku, svou filiálku zde zřídila Rakousko-Uherská banka.
Nejnovější budovou na náměstí je palác Agrobanky z let 1993-94. Vedle je tzv. Krudencův palác, který byl postaven roku 1898 a byl pNní významnější stavbou na náměstí. Naproti je hotel Grand. Jedno z mála děl architekta Gočára, otevřené při příležitosti Všeobecné sportovní výstavy roku 1931. Před postavením hotelu zde stával hostinec Na Špici. Západní frontu uzavírá bývalé průmyslové muzeum, dnes Střední průmyslovou školu potravinářskou z roku 1931 z pera architekta Řepy. Dnešní chodník podél silnice směrem k zimnímu stadiónu tvořil tzv. Děkanskou hráz mezi zámeckým příkopem a ramenem Chrudimky. Naproti divadlu při vchodu do parku stojí socha Rudoarmějce vztyčená rukou národního umělce a holického rodáka Josefa Malejovského. Východní fronta domů začíná kostelem sv. Bartoloměje a pokračuje místem, kde stávala kaple sv. Rocha, a proto se místu říkalo V Rochu. Dnes je na tomto místě zvonice, připomínána roku 1532 a přestavěna do současné podoby roku 1930. Zde patrně stával i první hřbitov založený společně s klášterem cyriaků.
Na jejím rohu je socha neznámého vojína od Františka Zuzky, věnovaná obětem I. světové války. V místě dnešní zastávky autobusu stávalo ve středověku předsunuté opevnění - tzv. barbakán. Okruh pohledu na náměstí zakončuje Komerční banka, dříve Anglo-česká banka z roku 1924-25, dílo architekta Gočára.
Tyršovy sady
Při příležitosti konání Všesportovní výstavy v roce 1931 byl vysušen původní vodní příkop na ochranu pardubického zámku a podle architekta Vetešníka postaven největší pardubický park. Dnes je stále příjemným místem odpočinku a oázou klidu v rušném městě.
Dům Hudby
Na Sukově třídě upoutá nová šestipodlažní stavba víceúčelového Domu hudby. Jejím autorem je ing. arch. Třeštík. Byla otevřena roku 1983 na místě, kde se ukládal stavební odpad. Její původní využití bylo pro sídlo Okersního výboru KSČ, SSM a jiných organizací. Po revoluci roku 1989 se do něj přestěhovala konzervatoř, Základní umělecká škola, dnes je tu i sídlo Školy jazyků. Nabízí se víceúčelový velký sál s kapacitou 450 sedadel a dva malé sály pro komorní využití.