Pardubické památky - Třída míru a okolí
Leží na začátku cesty do Kutné Hory a Prahy. Má zajímavé nálevkovité vyústění do křižovatky na Masarykově nám. Ulice byla dvakát rozbořena za třicetileté války a roku 1835 téměř zničena požárem. Ve 2. polovině 19. století však nastal v souvislosti s rozvojem průmyslu nevídaný rozmach. Svá sídla zde otvíraly přední bankovní domy Rakousko-Uherska ulice se stala hlavní obchodní tepnou města. Kdo chtěl do poloviny 17. století vstoupit od Prahy, musel projít Horskou branou. Na místě dnešní Pojišťovny stával v meziválečném období hotel Veselka. Za druhé světové války zde pracoval jako Miloslav Šolc alias Josef Valčík. U hoteliéra Arnošta Košťála se scházela skupina parašutistů SILVER A, kterým pomáhali mnozí pardubičtí občané. Ti za to zaplatili svými životy. Roku 1972 se však ozvala mohutná detonace, která navždy pohřbila tento kdysi pNotřídní hotel. Na jeho místě dnes stojí budova České pojišťovny.
Vedle této budovy je budova bývalého Rolnického družstva od architekta Řepy z roku 1937.
Ten stojí na rohu Třídy Míru s Pernerovou ulicí. Od 16. století se jejímu konci (dnes vyústění do Sukovy třídy) říkalo U Valchy, Tudy také protékalo rameno Chrudimky. Za ním nechal Vilém z Pernštejna postavit jakési „průmyslové centrum“ Pardubic v 16. století. Stál zde mlýn, zvaný Podvalchovní a soukenická valcha, podle které dostalo místo svůj název. Dnes tady stojí Zimní stadión, postavený roku 1949 a zastřešený 1958 jako jeden z pNních v republice.
Naproti stojí budova bývalého Corsa, projektovaného v letech 1968-71, dnes sídlo České spořitelny, O funkcionalismu v Pardubicích vypovída i vedlejší dům č.p. 71 s průjezdem.
Dům č.p. 68, dvoupatrová novorenesanční stavba, kdysi hotel Střebský
Zajímavá je však spíše východní část ulice. Zhruba uprostřed ústí do Třídy Míru ulice Na hrádku. Vznikla také roku 1507. Na jejím konci (na místě dnešních domů 103 a 104) stávala dělová huť, kterou si zde zařídil kovářský mistr Gregor přízní Viléma z Pernštejna, Na místě dnešního Domu hudby byl rybníček, zbytek, který zde vytvořilo rameno Chrudimky. Roku 1643 bylo celé místo použito na stavbu valů od kostela sv. Bartoloměje,kolem rybníčku na dnešní Třídu Míru a v místech dnešní ulice Na hrádku stával rondeL Později se na val zaopmnělo a snad to byla důsledek rozbořených valů, který vedl k lidovému názvu místa „Na kočičím hrádku“, roku 1881 oficiálně uznané pojmenování „Na Hrádku“. Dnes ulici tvoří panelová zástavba ze 60. let.
Na rohu těchto dvou ulic směrem k Zelené bráně, stojí od roku 1911 budova pošty, přestavěná v letech 1935 architektem Machoněm. Krásnou zdobenou architekturu najdeme na domě č.p. 109, který nám ještě dnes podává svědectví o obchodním domě Josefa France. Autorem řemeslné výzdoby je zámečnický misrtr Vilém Čížek. Na jeho místě stávala snad již od roku zájezdní hospoda Bál, která se přes vyhoření roku 1639 udržela více jak 300 let. Situace se změnila, když hostinec koupila rodina Doskočilů. Sedlář Josef Doskočil změnil zájezdní hostinec v luxusní hotel, který stál velmi šikovně naproti šlechtickému kasinu. Byl nazván U zlatého Lva a tento název se skvěl v češtině, němčině a francoužštině na průčelí. V době založení tradice parforsních honů to byl jistě počin hodný dnešního tržního hospodářství.
Na jižní frontě domů zaujme dům č.p. 60 s pasáží z le 923-25. Na jeho místě byla v letech 1520-48 modlitebna Sboru českých Bratří a později zde bydl prof. Žák, poslanec říšského sněmu, který zde v letech 1870-72 připravoval se svými přívrženci t v. Fundamentální články, které měly zajistit i tzv. česko-rakouské vyrovnání, podobné jako bylo ojednáno v roce 1867 s Uherskem. Tento plán se však již nepodařilo uskutečnit.
Na průčelí jsou sochy od K Dvořáka, představující Rybáře, Textiláka, Truhláře a Hutníka. Zajímavé jsou i terakotové římsy od K. Pokorného, Pasáž je jednou z nejvýzanmnějších památek secese v Pardubicích.
Ve vedlejším domě č.p. 59 provozoval kníže Líchtenstein, veHtel zdejšího husarského pluku, šlechtické kasino, které bylo nejvíce obsazeno právě na podzim v době parforsních honů, které sám založil.
Na rohu s ulicí Jindřlšskou stojí dům č.p.. 58 z roku 1924 podle návrhu arch. Lísky. NA jeho místě však stával hostinec Na kopečku, což je název, připomínající bastion nasypaný v roce 1639 na ochranu proti Švédům.
Naproti jsou spojené domy č.p. 114 a 115, které nechal vystavět známý průkopník letectví baron Artur Kraus a později jej převzala Živnostenská banka. Dům je známý především jako místo, kde nacházeli pohostinství králové a císařové z asvého pobytu v Pardubicích. Tak tomu bylo roku 1866 po prohrané bitvě na Chlumu u Hradce Králové, kdy se v tomto domě usídlil sám pruský císař Vilém a saský král Jan. Když v roce 1871 přijel na parforsní hon císař František Josef I. se svou manželkou Alžbětou, ani on si nevybral jiné místo. Na východní straně uzavírají Třídu Míru hotel Grand s bývalým kinem Svět. Před ním zde stál malý hotel „Kotel“, přezdívaný podle velkého kotle, který měl hostinský Na druhé straně je Hybského obchodní dům, první z větších staveb, které zasáhly přeměnu dnešního nám. Republiky. Byl vystavěn roku 1895 architektem Krudencem, někdy se mu také říká Krudencův palác.
Horská brána
Východ z města směrem k Praze zajišťovala obranu města spolu s valem, který se táhl v místech dnešní východní fronty domů na Masarykově náměstí. V roce 1639 shořela a poté byla císařským vojskem srovnána se zemí.
Škola bratranců Veverkových
Roku 1910 byla postavena na část[ bývalého hřbitova budova připomínající zámek se třemi křídly a nádvořím. Ve skutečnosti se měla stát novou budovou gymnázia, a to jak dívčího, tak chlapeckého. V jednom křídle měla být dívčí část a ve druhém křídle chlapecká část. Na ochranu tehdejších mravů sloužila centrální část, kde měli své sídlo profesoři a oddělovali tak obě části.
Pomník bratrancům Veverkovým
Roku 1883 se završila snaha hospodářského spolku o vybudování pomníku vynálezcům ruchadla. Podle návrhu Josefa Strachovského byl zbudován pomník, který představuje oba bratrance, František Veverka drží v ruce model svého vynálezu a opírá se o Václava Veverku, kováře, který bratrův vynález zhotovil. Na podstavci jsou ještě vidět reliéfy rolnických výjevů, ztvárněné podle návrhu Mikoláše Alše.
Původně pomník stál na konci Třídy Míru, na dnešní hlavní křižovatce s ulicemi Palackého a 17. listopadu (tehdy se nazývala Alžbětina třída podle manželky Františka Josefa 1., zvané též Sisi). Zvýšený provoz si vynutil přestěhování pomníku na jiné místo. Bylo vybráno místo v tichém parku u kostela sv. Jana. V tomto parčíku naopak stál pomník Václava Bubeníka, který dnes najdeme v sadech, které nesou jeho jméno.
Kostel sv. Jana Křtitele
Od roku 1995 je svítí do třídy Míru nová fasáda kostela. Ten byl založen roku 1510 Vilémem z Pernštejna. V letech 1563-1570 prošel rekonstrukcí a dostal prakticky dnešní podobu v pozdně renesančním stylu. Při této rekonstrukci byla přistavěna kostnice, zrušena 1788. V kostele se nacházejí zajímavé náhrobníky, na stropě namaloval pardubický malířský mistr Štěpán Bárta erby. Ve stejném roce byla osazena i malovaná okna. Hlavní oltář a postranní oltář na levé straně jsou obrazy neznámých mistrů a na druhé straně je obraz Fr. Václava Potěšila - Rodina sv. Jáchyma. V kostele jsou mnohé náhrobní desky. Kolem kostela byl starý hřbitov, také vybudovaný Vilémem z Pernštejna, který zde dovolil pohřbívat všechny křesťany bez ohledu na vyznání. Prostranství bylo upravováno a rozšiřováno. Byl zrušen roku 1883 a v prvním desetiletí 20. století byl přeměněn v park
Dům č.p. 73 (McDonalds)
Dnešní rohový dům č.p. 73 pochází z výstavby a rozvoje města ve 2, polovině 19. stoeltí. Dlouhá léta v něm sídlilo nakladatelství a knihkupectví Liebicha, který vydal mj. i Sakařovy Dějiny Pardubic nad Labem, dodnes největší dílo o Pardubicích. Před ním však stával na místě Pernštejnský špitál, který dal zřídit již Vilém z Pernštejna v roce 1510. O jeho rozšíření se zasloužil poslední Pernštejn v Pardubicích - Jaroslav, který rozšířil počet chovanců špitálu na dvanáct. Při švédském obléhání roku 1639 vyhořel a byl nahrazen malým domkem. Roku 1823 se však nacházel v dezolátním stavu a proto bylo rozhodnuto o jeho opravě. Ta byla dokončena roku 1832, jeden rok před ničivým požárem Zelenobranského předměstí, který však důkladné stavbě z kamene neublížil. To se však již blížil soumrak špitálu na tomto místě. Roku 1892 byl špitál prodán a na jeho místě byl vystaven tzv. Vlachův dům, sídlo významného nakladatelství a knihkupectví Jana Liebicha, který vydal mj. i Sakařovy Dějiny Pardubic nad Labem, dodnesnejlepší dílo svého druhu o Pardubicích.