Osobnosti Pardubicka
Aleš Mikoláš (1852-1913) - vynikající český malíř, kreslíř a ilustrátor 2. poloviny 19. století. Byl přítelem mnoha významných pardubických osobností - Josefa Štolby, Boží Dvořáka. Vytvořil pro Pardubice několik návrhů při přestavbách města - např. malby světců nad novým přistavovaným vchodem u kostela sv. Bartoloměje, předlohu k reliéfu Ješka z Pardubic na průčelí Zelené brány, radnice, tzv. Štolbova domu ve Smilově ulici (č.p. 307), kostel Zvěstování Panny Marie. Do Pardubic se Aleš za svými přáteli vracel.
Amort Vilém (1864-1913) : přední český sochář přelomu století, autor mnoha soch v Praze, Berouně nebo Plzni. Jeho jméno je však nejvíce spjato s Pardubickem, kde vytvořil plastiky na domě čp. 54 na Perštýnském náměstí (bývalá Občanská záložna) a na kostele sv. Jiljí za nemocnicí.
Arnošt z Pardubic (1297-1364) - první pražský arcibiskup, podílel se na jmenování Pardubic městem. Ve své době patřil k nejvzdělanějším mužům v Čechách. Vystudoval několik universit v Itálii, např. v Padově. Po návratu do Čech se stal brzy rádcem a osobním přítelem Karla IV. Pravděpodobně to byl to jeho vliv u krále, který vymohl mezi lety 1332-1340 povýšení Pardubic na město, které si také zvolil jako své sídelní město.
Bacháček Martin z Neuměřic
Čacká Marie (1811-1882) vlastním jménem Františka Bohunka Svobodová-Pichlová, manželka českého vlastence J.B: Pichla. česká vlastenka a básnířka, píšící právě pod tímto pseudonymem. Po příchodu do Pardubíc se po boku sévho manžela starala o vlastenecký život v Pardubicích ve 40. letech. Sdružovala kolem sebe pardubické dámy a dávala jim lekce francouzštiny a češtiny (před tím v Pardubicích měšťané hovořili prakticky pouze německy). Při průjezdu prvního vlaku přes Pardubice roku 1845 byla rozdávána její oslvná vlastenecká báseň. Později vydala sbírku milostných a vlasteneckých básní pod názvem Písně, o které se dlouho nevědělo, že to byla právě ona, kdo vydal tuto sbírku. Po celý život stála věrně po boku svího muže na jeho nelehké vlastenecké pouti po Čechách.
Čihák Evžen
Danihelka František Vincenc (1911-1970) se narodil v Pardubicích v rodině krejčovského mistra, ale od mládí jej přitahovalo kreslení. Navštěvoval soukromou školu prof. Šíra. Poprvé vystavoval roku 1930. Přestože se vyučil krejčím a později byl vyslán do Prahy, vystudoval Ukrajinskou akademii výtvarných umění u prof. Kulce. Poté přechází na českou Akademii výtvarných umění, kde studuje do roku 1945. Jezdil hodně na studijní cesty (Francie, Jugoslávie, SSSR, Egypt). Jeden čas byl i předsedou Krajského střediska Svazu ČS. umělců v Pardubicích. Jeho výtvarná tvorba měla velmi širokou paletu pestrosti a kreslil od portrétů, zátiší a krajinek, až po obrazy z městské aarchitektury, inspirované nejvíce právě Pardubicemi.
Diviš Václav (1839-1934) - rodák z Pardubic. Pocházel z rodiny krupaře, ale po studiích na reálce se vyučil v umělecko-průmyslové dílně a nastoupil na železnic, kde zůstal téměř 20 let. Roku 1877 Se vrací do Pardubic, aby se věnoval dalšímu oboru - archeologii. Jeho nálezy zdobily muzea ve Vídni a Praze, po založení muzea v Pardubicích se stal jeho hojným „zásobovatelem“. Zabýval se pravěkem na Pardubicku a mezi jeho největší naleziště patřilo odkrytí pohřebiště lidu popelnicových polí v Ředicích. Kromě své práce je členem řady spolků, především je třeba zmínit jeho členství v Muzejním spolku, který sám roku 1880 pomáhala založit, a výraznou měrou se také zasazovalo záchranu některých historicky cenných památek na Pardubicku. Zbyla po něm jeho rozsáhlá publikační činnost (mj. Památky Pardubic a okolí v roce 1917, což je vlastně jeho souborné časopisecké dílo)
Dvořák Boža
Eisner Jan
Fialka Jindřich
Filipovský František (1907-1993) - rodák z Přelouče, od mládí měl možnost sledovat kočovné společnosti, kterých tehdy projíždělo Přelo učí poměrně mnoho. Vystudoval gymnasium v Pardubicích a později studoval dějiny umění, ale jeho snem, který se později splnil, bylo hrát divadlo, ve kterém poprvé hrál ve svých devíti letech. První angažmá dostává v Umělecké besedě v Praze. Vystupoval v Osvobozeném divadle a po válce nastoupil do Národního divadla, kterému zůstal věrný až do své smrti. By znám nejen jako výborný herec, ale i jako vynikající dabér, díky jemuž si např. u našich diváků získala nesmrtelnost postava Louis se Funeho. Nezapomínal však ani na své rodné město. Když na počátku 50. let bylo rozhodnuto upravit cennou budovu Občanské záložny a tím znehodnotit, byl to až osobní dopis Františka Filipovského ministru Václavu Kopeckému, který tomuto rozhodnutí zabránil.
Flaška Smil z Pardubic (2. polovina 14. století -1403) : synovec prvního arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Spolu se svým otcem zdědili pardubické a rychmburské panství, kde se také Smil narodil. V 80. letech 14. století se postavil proti králi a pardubické panství mu bylo jako odúmrť ve vleklém soudním sporu zabaveno. Roku 1403 zemřel v boji proti královským vojskům mezi Čáslaví a Kutnou Horou. Proslavil se však jako básník a satirik. Jeho stěžejními díly jsou Rada otce Synovi a zejmén a Nová rada (1394), která ukazuje zvířecí sněm, kdy ke králi Lvovi (alegorie Václava IV.) přicházejí zvířata a ukazují, jak by měl vládnout. Je to satira na politickousituaci v Čechách i proti králi Václavovi IV.).
Gebauer Jan
Gebauerová Marie
Gočár Josef (1880-1945) : rodák ze Semína u Přelouče. Po studiu na pardubické reálce absolvoval Vyšší průmyslovou školu a od roku 1902 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole pod profesorem Janem Kotěrou. Od roku 1924 byl profesorem na Akademii výtvarných umění, kde ve třicátých letech zastával funkci rektora. Patří do trojice největších československých meziválečných architektů. Měl hlavní zásluhu na výstavbě Hradec Králové a jeho budovy najdeme prakticky ve všech významnějších městech v Čechách, včetně Pardubic. Na Pardubicku je jeho dílem mj. i Gočárův pabilón v Lazních Bohdaneč, jedno z nejzajímavějších děl 1. poloviny 20. století.
Grus Jaroslav
Hanuš z Milheimu
Hladěna František
Jahn Jiljí Vratislav (1838-1902) - narodil se na Příhradku v rodině zámeckého důchodního, kde má dnes také svou pamětní desku. Vystudoval reálku a techniku v Praze. Po několika letech práce novináře se roku 1863 vrátil do Pardubic a vedl pardubickou reálku jako její první ředitel. Bohatá byla i jeho politická činnost - v letech 1874-1875 byl zemským poslancem a v letech 1885-1891 říšským poslancem. Za jeho působení v Pardubicích byl členem zastupitelstva, byl zde velmi činný v literární oblasti. Založil v Pardubicích literární kroužek a sám překládal některé básně z francouzštiny. Na pardubické reálce vyučoval techniku a psal učebnice pro studenty, odborné články. Hovořil výborně německy, francouzsky a latinsky, měl přehled prakticky ze všech vědních oborů a pracoval v redakci Riegrova slovníku naučného.
John Jaromír
Kádner Otakar
Kašpar Jan
Krpata Karet
Lexa František
Macan Karel Emanuel (1858-1925) - vynikající hudebník a učitel slepců, kterým sám byl. Narodil se v Pardubicích na nádraží v rodině železničního inženýra. Při neopatrném zacházení s rozbuškou oslepl na jedno oko a po studiích na pardubické reálce, pražské technice a neúspěšné oční operaci oslepl zcela. Vše jej však táhlo k hudbě. Roku 1881 vystudoval varhanickou školu a skladbu u Zdeňka Fibicha. Za svého života napsal mnoho písní, melodramat (V zadumání), sborů (Ztracená léta), chrámové hudby, klavírní a houslové tvorby a komorních děl (kvartet f-moll). Od roku 1919 vyučoval na slepeckém ústavu na Klárově. Napsal Jitřenku, první slepeckou knihu a byl redaktorem časopisu pro slepce Zora. Pomáhal i invalidům s poškozeným zrakem, vracejících se z 1. světové války.
Mathesius Vilém (1882-1945) : rodák z Pardubic, jeden z nejvýznamnějších českých lingvistů meziválečného období. Zakladatel Pražského lingvstického kroužku a anglického semináře na Karlově universitě. Zabýval se také překladem z angličtiny a publikoval řadu odborných studií (Wiliam Shakespeare, Problém anglických lidových balad) a literární práce Dějiny literatury anglické. Po uzavření českých vysokých škol roku 1939 byl neustále sledován gestapem a zemřel necelý měsíc před koncem války. .
Messany MUDr. František
Nohejlová-Prátová Emanuela (1900-1995) . rodačka z Opatovic nad Labem. Patřila mezi první absolventy pardubického gymnázia a po vystudování filosofické fakulty v Praze se brzy stala vědeckým pracovníkem numismatického oddělení. Mincím zůstala věrná po celý život a položila základy vynikající pověsti české numismatiky. Od roku 1949 vyučovala na Masarykově universitě v Brně, kde také habilitovala. Roku 1964 dosáhla nejvyššího akademického titulu profesora. Kromě vědecké práce ve svém oboru nezanevřela ani na rodné Opatovice, pro které napsala knihu o Opatovickém klášteře, která dodnes patří k základním dílům o této stavbě.
Pemer Jan (1815-1845) : inženýr a stavitel Severní dráhy Ferdinandovy z Olomouce do Prahy a do Drážďan v Úseku Česká Třebová - Praha. Své zkušenosti získával pod ing. Gerstnerem na stavbě železnice z St. Peterburgu do Moskvy. Musel odtud odejít a vrátil se právě včas, aby se mohl podílet na stavbě železničního spojení V9dně, Moravy a Prahy. Proslul také jako vlastenec. Těsně po dokončení dráh zemřel v Pardubicích ve mlýně Na Valše. Jeho pohřeb se stal manifestací vlastenců z Pardubic v čele J. B. Pichlem.
Pichl Josef Bojislav (1813-1888) : jeden z nejvýznamnějších pardubických vlastenců 40. let 19. století. Narodil se v Kosoři u Prahy. Vystudoval Akademické gymnasium v Praze, dke jej učil mj. i Josef Jungman, který se stal spolu s dr. Františkem Riegrem jeho dlouholetým přítelem. Vystudoval medicínu a oženil se s básnířkou, která psala pod pseudonymem Marie Čacká. Záhy po příchodu novomanželů do Pardubic začal šířit vlastenectví i mezi konzervativními kruh ypardubických měšťanů a dam. Prosadil první české divadelní představení v Pardubicích - Berounské koláče Suvarovy kočující společnosti. Byl také jedním z těch, kteří stáli u Pernerova smrtelného lůžka. Jeho aktivita v průběhu událostí roku 1848 vyvrcholila, ale zároveň se stupňovaly Útoky proti jeho osobě, a tak byl nucen uprchnout do Prahy. Ještě 30 let pokračoval ve vlastenecké činnosti na různých místech Čech, nejčastěji v Praze.
Pitterman-Longen Emil Artur (1885-1936). Rodák z Pardubic. Proslul v jako muž mnoha povolání, které však vždy souviselo s uměním - pracoval jako cirkusový a varietní umělec, herec, režisér, výtvarník, dramaturg a dramatik. Z jeho divadelních her: trilogie Herečka, kde ztvárnil postavu své ženy - herečky Xenie Longenové. Spolupracoval s mnoha vynikajícími herci mj. i s Vlastou Burianem, podílel se i na filmech jako c. k. polní maršalek, Král komiků aj. K jeho prózám patří Tygr velkoměsta a Džungle.
Potěšil František Karel (1864-1935) - pardubický učitel, vlastivědný pracovník. Prakticky po celý život vyučoval v Pardubicích nebo v okolí (Kostěnice, Roveň). Velmi se angažoval v pardubickém kulturním a společenském životě, byl členem Muzejního spolku a jeho spoluzakladatelem. Specializoval se zejména na Kunětickou horu, kde byl místopředsedou Kunětického družstva. Zastával také funkci prorektora pěveckého spolku Ludmila, byl členem pardubického Sokola a mnoha dalších organizací.
Napsal několik knih o Pardubicku, kterým zpřístupnil svůj milovaný kraj a ukázal jeho přírodní i kulturní krásy. Vydal průvodce Pardubicemi a okolím s dějinami, byl spoluzakladatelem a redaktorem vlastivědného sborníku Krajem Perštýnů, spolupracoval na dalších věstnících a publikacích. Roku 1931 byl jmenován čestným občanem města.
Prášek Justin Václav
Rádl Emanuel
Ried Benedikt
Rosůlek František Karel (1859_1940) : významný regionální historik. Narodil se v Pardubicích. Vystudoval pardubickou reálku, kde byl jeho profesorem mj. i J.V. Jahn a r. 1879 vystudoval učitelský ústav. Působil jako učitel v okolí Pardubic a poté přímo v Pardubicích do odchodu do důchodu roku 1924. Zanechal po sobě velké literární dílo. Jednak to byly jeho příspěvky do různých novin (Kraj Perštýnův, Zlatá Praha, Národní listy aj.). Jeho největším dílem jsou potom Pověsti Pardubicka, dnes stěžejní a jediné ucelené dílo svého druhu. Kromě toho vydal také několik knížek o Kunětické hoře a studii Zvony a zvonice na Pardubicku. Pracoval také na redakci monografie Pardubicko-Holicko-Přeloučsko Byl také členem Muzejního spolku, letopisné a památkové komise a mnoha dalších regionálních institucí a sdružení.
Řepa Karel (1895_1963) : narodil se v Novém Plesu u Josefova (dnes Jaroměř), vyučil se zedníkem v Pardubicích, poté byl přijat na stavební průmyslovku. Studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a poté byl přijat na studia do Lublaně. Po návratu do vlasti působil v Praze, ale jeho největší díla vznikala v Pardubicích. Jeho vrchol přišel s Celostátní sportovní výstavou roku 1931, kdy Řepova „Bílá pohádka“ v podobě desítek pavilónů, vytvořených ve spolupráci s architektem ing. Karlem Potůčkem. Přestože tyto pavilony byly po výstavě zlikvidovány, přetrvala budova Průmyslového muzea (dnešní Střední potravinářská škola na nám. Republiky). Z novějších budov vzpomeňme alespoň budovu nového pardubického nádraží, otevřenou roku 1958.
Sakař Josef (1870-1937) : Přestože se narodil v Týně nad Vltavou a do Pardubic přišel až roku 1901 a nastálo se zde usadil až roku 1907, vytvořil pro Pardubice prozatím nepřekonané dílo, které zahrnuje pětidílné vydání Dějin Pardubic nad Labem do roku 1900, včetně popisu staveb, městského zřízení, ke kterému se badatelé dodnes obracejí. Kromě Pardubic se věnoval i svému rodišti a sepsal podobné dílo - „Dějiny Týna nad Vltavou a okolí“. Obě města jej také jmenovala svým čestným občanem. V Pardubicích se aktivně podílel na činnosti Muzejního spolku, Okrašlovacího spolku a mnohých dalších organizací.
Sedláček Vojtěch
Smolík Josef
Suk Josef
Svoboda Bedřich
Šimák Josef Vítězslav
Štolba Josef (1846-1930) : pardubický advokát, autor divadelních her. Z jeho dramatické tvorby si zaslouží zmínku divadelní hra 1744, která byla napsána při příležitosti otevření pardubického divadla roku 1909. V tomto divadle také později působil jako dramaturg. Z jeho další tvorby: např. Matčino dílo a povídky v duchu Nerudových Malostranských povídek Pro nic za nic nebo Humoresky, cestopisné fejetony Klepy z cest a životopisná díla Různí lidé a Z mých pamětí.
Teplý Jakub
Topič Alois (1852-1927) : rodák z Přelouče, cestovatel. Podnikl čtyři výpravy do Austrálie a přivezl rozsáhlou sbírku přírodnin, zbraní a načiní Aboriginů (původních obyvatel kontinentu). Z jeho poznámek a deníků sestavil spisovatel Jaromír John knihu „Australská dobrodružství Aloise Topiče. Thein Hanuš
Viková - Kunětická, Božena (1862-1934) : Rodačka z Pardubic (Zámecká ulice) Zpočátku se věnovala herectví (mj. vystoupila i v Národním Divadle v Praze. Po porovdání se věnovala spisovatelské a politické činnosti (mj. byla i první českou poslankyní a senátorkou) .Ve svých literárních pracích se zabývala ženskými osidy a psala krátké zábavné povídky na témata ze života. Později se stala stoupenkyní matriarchátu. Z ejejího díla: povídky Staří mládenci, Na svatbě, romány Medřická, Vzoura veselohry Holčička, Přítěž
Wenig Jaromir
Winter Zikmund