Železnice v Pardubicích
Koncem roku 1841 bylo ve Vídni rozhodnuto a stavbě železnic na náklady státu. Prioritou těchto ambiciózních plánech byla výstavba tratě do hlavního města průmyslově vysoělých Čech - Prahy – a dále do Saska. Po mnoha dohadech a 7 návrzích na vedení trasy byl vybrán směr z Olomouce, kam „železná dráha“ dorazila roku 1841, přes Zábřeh na Moravě, Českou Třebovou, Pardubice a Kolín. Stanice Pardubice byla zařazena jako druhá nejdůležitější na celé trati po Praze. Výhledově se totiž počítalo se stavbou vojensky strategické tratě k pevnosti Josefov (dnes část Jaroměře) a dále do Liberce.
Roku 1842 byl jmenován vedoucím stavby na úseku z České Třebové do Prahy 27-letý ing. Jan Perner. Samotná stavba začala 4. září 1842. Pardubice byly zasaženy stavebními pracemi až následujícího roku, kdy se stavba blížila od České Třebové. V srpnu 1844 se začalo se stavbou nádraží, vzdáleného asi 15 minut od Zelené brány na silnici na Chrudim.
Dne 20. srpna 1845 vyjel pestře zdobený vlak o 6. hodině ranní z Olomouce a o půl dvanácté dopolední vjížděl do pečlivě upraveného nádraží pardubského. Zdáli pozdravován byl od josefovských dělostřelců ranami z děl, postavených na návrší u Pardubiček. Čestnou stráž konali ostrostřelci z Chrudimě a Hradce Králové i jízdní oddíl hulánského pluku pardubského „Coburg“ s hudbou plukovní. Hojně zúčastnili se místní cechovníci s korouhvemi a občané s červenobílými vlaječkami v rukou. Před nádražím zbudoval městský magistrát dvě pyramidy, listím pokryté, s praporcemi zemských barev na vrchu, v bocích tkvěl znak českého království, města a monogram císařský. Vítání zúčastnil se plukovní štáb, úředníci kraje chrudimského a pardubického magistrátu a zdejší duchovenstvo. Shromáždili se v nádražním loubí, změněném v ladně upravený sál s červenobílými závěsy na žebrách klenby. Z hostí vlakem jedoucích vynikal arcikníže František Karel, zástupce císařův, a Josef uherský palatín. S nimi přijel na vlaku pražský arcibiskup A J. Svobodný pán Schrenk se stavovskou deputací a nejvyšším zemským hofmistrem hr. Salmem. Po uvítání magistrátem přistoupili hosté ke krátké snídani. Na začátku hostiny rozdávalo hostům děvčátko v bílých, červenými stuhami vykládaných šatečkách tištěné oslavné básně: německou od purkmistra Fr. Benešovského a českou od vlastenky Marie Čacké, manželky dr. Pichla. Jednotlivé přípitky doprovázeny byly ranami, jež zatím svezli dělostřelci od Pardubiček k nádraží. Po čtvrthodinovém odpočinku vzdaloval se vlak ku Praze, provázen jsa salvou z dělových ran a hlučných“ Vivat“ obrovského shromáždění.
Sakař, Josef: Dějiny Pardubic nad Labem, 1. díl,
Sama konstrukce trati byla provedena tak důkladně, že mnohé stavby slouží svému účelu dodnes (most přes Chrudimku v Pardubicích a u Valů u Přelouče). Rovněž tak vedení kolejí je dnes v téměř stejné podobě ponecháno při rekonstrukci mezinárodního koridoru pro rychlost 160 km/h, o které se tehdejším tvůrcům mohlo pouze zdát