Legenda o Ješkovi z Pardubic
Mezi obléhateli města Milána byl i předek pánů z Pardubic. Vypráví se, že za noci vystoupil s houfcem Čechů po žebřících na milánské hradby v místě, kde obránci města podřimovali. Češi pronikli nepozorovaně do města. Když pak byli některými Miláňany spatřeni v ulicích města, strhl se poplach, že nepřítel už překročil hradby. Vystrašené rodiny měšťanů se běžely skrýt před vetřelci do sklepů, jiní sahali po zbrani, aby hájili svoje město. Ulice města se probouzely a zdi se podávaly hřmot a křik. Milánští v plné zbroji spěchali na náměstí i na hradby. Teď poznali, že tma znásobila počet nepřátel v ulicích. Poznali, že jenom malý oddíl Čechů rozpoutal noční bitku. Češi už ustupovali k jedné z milánských městských bran. Do města vstoupili pěší, ale město opouštěli koňmo. Ve tmě se zmocnili koní i hojné kořisti.
Za stálého boje ustoupili až k bráně, prosekali ji a ovápnili si cestu zpátky. Každý z nich rozdal ještě mečem několik ran a pak vyrazil na svém koni do tmy před hradbami města. Poslední ze všech opouštěl město Ješek Pardubický. Když projížděl bránou, volali Milánští na strážného, aby přeťal provaz, kterým se v bráně vytahovala a spouštěla těžká kovaná mříž. Strážný bez váhání ťal a mříž se zřítila těsně za Ježkovými zády a její hřeben přeťal vpůli Ješkova koně. Ješek šťastně přežil pád svého koně , pobral kořist na ramena a vrátil se do českého ležení.
O Ješkově činu vyprávěl štít pánů z Pardubic, kterým český král jejich předka odměnil. Na štítě byla namalována v červeném poli půlka stříbrného koně se zlatou uzdou. Znak pak přejala města Pardubice a Hlinsko, bývalé dědictví toho rodu českých pánů.
Město Milán bylo sevřeno tuhým obležením a tam, kde vzplanul boj, byli Češi vzorem udatnosti. A jako ostří meče je spojeno s jílcem, tak byla česká statečnost spojena s rytířskou velkomyslností. I obrátili se
se Milánští na českého krále Vladislava, aby pro ně dosáhl míru a císařské milosti. A když se
Miláňané poddali císaři Fridrichu Barbarossovi a císař jim udělil milost, byl mír stvrzen slavnými bohoslužbami v císařově stanu. Byl to stan neobyčejně veliký a podivuhodně vypracovaný, dar anglického krále. Zde, při slavnostní bohoslužbě ozdobil císař hlavu českého krále královskou korunou před očima německých a italských velmožů. To učinil, aby veřejně projevil svoje uznání za vzácné služby v boji proti Milánským, i na znamení úcty k hrdinství českých bojovníků. Král Vladislav byl pak obdarován císařskými dary. Mezi nimi byl prý podle pověsti i nový český znak. Bílý dvouocasý lev se zlatou korunkou na hlavě v červeném poli.
(Petiška, Eduard: Čtení o hradech, zámcích a městech, Albatros, 1989, s. 78-79)