Páni z Pardubic a město Pardubice
Nemáme přesných zpráv o pánech z Pardubic ani o povýšení Pardubic na město. Z roku 1332 máme zprávu o darování rozsáhlejších pozemků v dnešních Pardubičkách v okolí již zmiňovaného kostela sv. Jiljí klášteru cyriaků. V té době se již aktivně zapojil do politické práce Arnošt, psaný z Pardubic, což svědčí o významu, který pardubické panství mělo pro oba šlechtice. Arnošt z Pardubic dosáhl svým vynikajícím vzděláním vlivného postavení u následníka lucemburských držav - Karla IV. a byl to zřejmě právě on, který v rozmezí let 1332-1340 dosáhl povýšení Pardubic na město.
V tomto smyslu je nejdůležitějším dokumentem závěť Arnošta z Hostýně z 29. prosince 1340, ve které se zmiňuje o novém městě v Pardubicích. Sám umírá pravděpodobně roku 1342.
Majitelem města se tedy podle závěti stává tehdy ještě kanovník pražské kapituly Arnošt z Rardubic, který po smrti biskupa Jana IV. z Dražic usedá na biskupské křeslo, aby byl 30. dubna 1344 prohlášen arcibiskupem. Aktivně působil při správě království jako rádce Karla IV., po založení univerzity roku 1348 se stal jejím prvním vikářem. Podařilo se mu prohloubit reformu církve. Podporu nacházel právě v Karlu IV., který upevňoval stát pomocí církve a vzdělanosti.
S rostoucím vlivem Arnošta z Pardubic rostl i význam jeho největšího města - Pardubic. Bylo zachováno vybírání cla za plavení dřeva na Labi, které Karel IV. dvakrát potvrdil, je pravděpodobné, že došlo i k rozšíření původního ronovského hradu. Pro zlepšení církevního života byl vybudován kostel Zvěstování Panny Marie (do roku 1349), které Arnošt dal do správy cyriakům. Jistě došlo i k rozšíření samotného města vzhledem k přílivu nových lidí, avšak o jeho podobě nemáme bližších zpráv. Rozvinuté poddanské město poctil svou návštěvou roku 1363 i sám Karel IV.
Rozšířilo se i samotné panství, když přibyly další vesnice jako Dražkovice, Blato, Mikulovice, Přerov (zaniklá vesnice v místech dnešního Parama) nebo vzdálenější Úhřetice a Vejvanovice.
Na přelomu 50. a 60. let začala generace Arnošta z Pardubic vymírat. Sám první arcibiskup zemřel 30.6.1364. Majetku pánů z Pardubic se ujal Vilém z Pardubic, který se stával jedním z nejmocnějších šlechticů v českých zemích.
Tento slibný rozmach přerušila smrt Karla IV roku 1378 a nastoupení Václava IV. na trůn. Nový král nebyl zdaleka tak silný jako Karel a navíc se mezinárodní politická situace v Evropě začala vyostřovat. Na povrch tak vystoupily problémy, které se Karlovi ještě podařilo tlumit díky obratné diplomacii.
Ránu pro Viléma a jeho syna Smila Flašku z Pardubic znamenal rok 1384, kdy Václav IV .vyhlásil pardubické panství za odúmrť (bylo to nárokové území vzniklé dědicům po smrti předka) po Vznatovi ze Skuhrova, který zřejmě na zástavu půjčil pánům z Pardubic určitou částku peněz. Ani po soudu se Vilém a Smil Flaška nepodřídili rozsudku soudu, který požadoval vydat část pardubického panství údajným dědicům Vznaty ze Skuhrova. Tím nastala vleklá jednání, která nakonec dopadla v ne prospěch pánů z Pardubic. Toho se však již starý Vilém nedožil a zemřel roku 1390. Pardubické panství získal oblíbenec Václava IV - Hanuš z Milheimu.
Smil Flaška se postavil na stranu Zikmunda Lucemburského, který usilovalo svržení Václava. Snad doufal, že v případě vítězství by se domohl zpět svých statků. Roku 1402 však zemřel v bojích u Čáslavi se stoupenci Václava. Odešla v něm vyjímečná osobnost nejen v politice, ale i v českém písemnictví.
Je autorem satirické skladby Nová rada a snad i další skladby (Rada otce synovi), namířené kriticky
proti poměrům v Čechách a králi Václavu. Nová rada patří k nejlepším poetickým dílům doby Václava IV. Lev - král zvířat si svolává radu zvířat, aby mu poradili, jak vládnout. Ve 44 obrazech podal Smil Flaška představu ideálního vladaření a kritiku současné vlády.