Makedonie se představuje
Základní informace Fyzická geografie Historie a náboženství
Základní informace
Rozloha : 25 713 km2
Počet obyvatel : 2,05 mil. (odhad 2005, Encarta.com)
Hlavní město: Skopje
Další města : Kumanovo, Ohrid, Bitola, Strumica, Struga
Složení obyvatel (podle scítání lidu v roce 1994): Makedonci 66.6%, Albánci 22.7%, Turci 4%, Romové 2.2%, Srbové 2.1%, další 2.4% (1994)
Náboženské poměry : makedonská ortodoxní církev 67%, islám (vesměs sunnitský) 30%, další 3%
Jazyky : makedonština 70%, albánština 21%, turečtina 3%, srbština 3%, další 3%
Úřední řeč : makedonština, albánština v místech kompaktního albánského osídlení
Státní zřízení : republika
HDP : 1980 USD na osobu (zdroj: Svetová Banka, 2003) , složení : zemědělství 14,2%, průmysl 30,4%, služby 57,4%
Přírodní poměry
Horopis
Makedonie má velmi členité území, rozdělené na dvě základní části údolím řeky Vardar, která odtéká na jih do Řecka a ústí do Egejského moře.
Větší, západní část patří k soustavě Dinárského pohoří s nejvyššími vrcholy v oblasti pohoří Šar a planiny Vraca (nejvyšší vrchol Makedonie je Titov Vrv 2747 m) na hranicích s Kosovem. Na jih se tato pohoří svažují do nížiny okolo města Tetovo. Další pro turistiku využitelná pohoří jsou směrem na jih například pohoří Korab na hranicích s Albánií, Bistra nebo Stogovo. Jižní část okolo Ohridského jezera (Ohridsko ezero) je vyplněna nížinou okolo měst Struga a Ohrid (Ovče Polje). Mezi Ohridským a Prespanským jezerem je hradba pohoří Galičica. Na východ od Prespanského jezera je populární pohoří Baba (Pelister 2600), která směrem na východ přechází do nížiny Pelagonija okolo Bitoly. Centrální část Makedonie tvoří hvězdice pohoří s centrálním pásmem Jakupica (Solunska Glava 2540 m), od které vycházejí nižší pohoří Babuna, Suva Gora, Bukovica, Kruševo. Dran aj. Jižní část, na hranici s Řeckem tvoří menší hvězdicovité pohoří Kožuf a Nidže.Údolí řeky Vardar je tvořeno na severu nížinou okolo Skopje, dále si řeka razí cestu několika soutěskami (u města Veles, Demir Kapija - Železná vrata), které se střídají s dalšími nížinami – Gradsko, Gevgelija).
Východ je tvořen Thráckou soustavou s nižšími pásmy Bilino, Osogovska planina, Vlajina planina, Plačkovica, Ogražden aj. přerušované nížinami okolo města Kočani (údolí řeky Bregalnice) a Strumice (řeka Strumica)
Vodopis
Hlavní páteří Makedonie je 420 km dlouhá řeka Vardar (řec. Axios), ústící do Egejského moře a odvodňující 80% teritoria země. největšími přítoky jsou z pravé strany Treska (ústí nad Skopje), Crna (soutok u Stobi), z levé strany Lepenec (ze Srbska, ústí těsně před Skopje) a Bregalnica (z východní části Makedonie, ústí nad Gradskem).
Západní část teritoria je odvodňována řekou Crni Drin (odvodňuje asi 13% teritoria, vytéká u Strugy z Ohridského jezera), který v Albánii vytváří nejdelší albánskou řeku, vlévající se u Skadaru do Jaderského moře.
Makedonie je bohatá na jezera, všechna s průzračnou vodou, která se stávají centry cestovního ruchu. Jedním z největších jezer na Balkáně je Ohridské jezero (348 km2, největší hloubka přibližně 287 m, hladina v nadmořské výšce 695 m). Makedonie se o něj dělí s Albánií a Řeckem. Druhým největším „makedonským mořem“ je Prespanské jezero (274 km2, hloubka 54 m, nadm. výška 853 m) a je sdíleno ještě Řeckem.
Třetím největším jezerem je Dorjanské jezero (43,1 mk2, hloubka 10 m, nadmořská výška 148 m)
V horách se nachází několik ples – ledovcových jezer a dále bylo na makedonském území vybudováno několik přehrad – největší Mavrovo ezero na západě země na řece Radika (okolo 25 km2, maximální hloubka 48 m, nadmořská výška 1233 m). dalšími jsou například přehrada Matka na Terska (nedaleko Skopje), Globočica a Debar na západě (v údolích řek Crni Drin a Radika), na jihu vodní dílo Tikveš na řece Crna nebo Kalimanci na řece Bregalnica na východě.
Fauna a flóra
Makedonie se nachází na pomezí středomořské a eurosibiřské vegetační zóny, což je příčinou bohatosti fauny i flóry. Středomořský pás se nachází v nížině Pelagonija a ve Vardarské nížině až do Skopje. Vzhledem k nadmořským výškám je zde i bohatá členitost výškových vegetačních pásů s bohatě zastoupenou vysokohorskou faunou a flórou.
Lesy pokrývají 35% území, většinou listnatých. Přechodný vegetační stupeň vytváří řadu endemitů – nejvýraznější je například borovice rumelská okolo masívu Pelisteru v pohoří Baba
Fauna je nejzajímavější na horách, kde v západních částech žijí medvědi a vzácní rysi, na ostatních územích i lišky, vlci nebo divoké kozy. Bohatou flórou oplývají i řeky a jezera – včetně vzácných pstruhů nebo úhořů. Ptactvo je zastoupeno asi 300 druhy se vzácnými orli nebo tetřevi (Korab, Šar). V nížinách u řek lze nalézt pelikány, volavky nebo husy.
Historie
Velmi podrobná historie Makedonie od nejstarších dob do současnosti
Náboženství
Křesťanství se rozšířilo na území současné Makedonie poměrně brzy – okolo roku 60 n. l. Hnutí za autokefalitu místní církve vzniklo po 2. světové válce a bylo podpořeno Titem. Samostatná církev, založená roku 1947 přes svou autonomii uznávala bělehradský patriarchát. Roku 1959 srbský patriarcha uznal tuto autonomii. Roku 1967 však makedonská církev se prohlásila za zcela nezávislou, ale její autokefalita nebyla uznána srbskou pravoslavnou církví a dalšími pravoslavnými autokefálními církvemi.
Makedonská církev je řízená arcibiskupem, jehož sídlo je ve Skopje. Při arcibiskupství existují Svatý arcibiskupský synod, Národní církevní shromáždění a další církevní orgány. K makedonské církvi náleží 5 eparchií.
Počet přívrženců makedonské církve dosahuje v samotné Makedonii okolo 1,2 mil. lidí, dále existují komunity v Austrálii (6 000 lidí), USA (Indiana, New York) a Kanadě (Toronto). Etnicky se většina přívrženců hlásí k makedonské národnosti. Roku 1972 se v USA oddělila skupina, neuznávající jugoslávské vedení, ale americkou moc.
(Podle Kaz´mina, O. J. : Makedonskaja pravoslavnaja cerkov´. In : Narody i religii mira. Enciklopedija, Boľšaja Rossijskaja Encyklopedija, Moskva, 1999, str. 763-764)