Levanta 1996 VIII. - Krásy Rudého moře
Železničář, č. 36, 1997
Abych zase vzpomínkám na předchozí jeden a půl dne neušel, vybírám podle doporučení průvodce hotel Petra. Pod střechou je v tuto chvíli strašné vedro, ale výhled do tří států. Aqabský záliv je strategicky důležité místo pro jordánsko a Izrael, který zde má nejmenší část pobřeží – od hranice s Jordánskem lze dohlédnout do Taby na egyptsko-izraelském pomezí. Večer potom světla izraelské autostrády končí právě u hotelu Taba Hilton. Dodnes je také dobře vidět neúrodný kus země mezi Izraelem a Jordánskem. tady ještě před nedávnem sousedili velcí nepřátelé. Ráno po tomto konfliktu zdaleka podpis jednoho kusu papíru nevyřešil. A je velmi těžké změnit myšlení lidí a přesvědčit je, že tam na druhé straně nejsou nepřátelé. Proto bude Blízký Východ ještě dlouho zdrojem nepokojů. Ale tyto rány nejsou v některých ohledech uzavřeny ani u nás.
Nyní mě však čekají dva dny volna a lenošení jako povinná pauza v době, kdy člověk je trochu přesycen poznáváním a shonem okolo. S jedním starším Australanem a jeho vnukem vyrážíme na pláž. Dokonce nás na chvíli pustili do Royal Yacht Clubu, kde nám místní vrátný dovolil se vykoupat. Přestože nás brzy další důležitý člověk hnal pryč, kdo může říci, že se koupal ve vodách prominentního Yacht Clubu? Sladké nicnedělání na pláži, koupání a hlavně chvíle klidu jsou pravým balzámem na duši po těch horečných třech týdnech putování.
Večer se dá v klidu na pomalu chladnoucí rozpálené střeše hotelu přemýšlet o dalším postupu. Opět musím spočítat peníze – na původní plán, asi týdenní pobyt v Izraeli, mi nezbývá dost peněz, ale nechce se mi nevyužít víza, které již mám v pase. Kdybych věděl, co mě čeká, asi bych se do toho nepouštěl. Ale i druhý den chci zůstat v Aqabě, užívat si slunce a moře, ale moje neklidná povaha nedovolila, abych dokázal jen tak ležet na pláži. Vzhledem k relativné dobré finanční situaci v jordánské měně, se rozhoduji navštívit druhý den Royal Diving Club, kde jsou slibovány korálové útesy.
Ptám se sám sebe, jestli si nežiji nějak nad poměry, když jsem neustále v nějakém Královském klubu – včera jachty, dnes potápění. Ale obět v podobě 5 dinárů za vstup a půjčení šnorchlu se bohatě vyplatí. Nejsem sice akvarista, ale na barevnost a krásu korálového světa nemusí být člověk zrovna odborník. Příjemně „chladivá“ voda, jen o patnáct stupňů chladnější než okolní 40°C horka, úžasný svět korálů, s tím si člověk vystačí na celý den. Jenom je potřeba dávat pozor na spálení, ale i když se člověk snaží sebevíc, prostě to nejde, a tak na další dva dny se pro mě stal batoh takovou menší můrou, na kterou reagovaly citlivá ramena a záda.
Duševní potravy však bylo dost, když jsem se začetl do Nového Zákona a průvodce Izraelem, už jsem se jednou nohou cítil v Biblické zemi.