Chevsuretie
Doprava do Šatili:
Maršrutka Tbilisi-Šatili odjíždí z nádraží Samgori každou středu a sobotu v 9.00. Zpět se vrací v červnu a v neděli ve 12.00 (může to však být i dříve, vyplatí se být připraven již ráno po 9 h). Doba jízdy cca 6 h, cena 20 GEL. (2018). V letních měsících je vhodné udělat rezervaci (na nádraží v Samgori i v Šatili).
Cca 5x týdně odjíždí autobus Tbilisi-Barisacho (zajíždí i do Koršy). Odjezd přibližně ve 16.00 ze Tbilisi v nádraží Didube (nutno ověřit). Zpět je odjezd ráno cca v 9.00. Na trasu Korša-Šatili je možné si vzít auto (cca 200 GEL, pokud však řidič jede zpět prázdný, může vzít i za méně). Trasa Šatili - Roška potom stojí cca 250 GEL.
Pěšky trvá přechod Šatili – Omalo v Tušetii cca 4-5 dní podle počasí a fyzické zdatnosti
Korša. Poslední větší vesnice přes průsmykem Medvědího kříže (Datisdžvari), oddělujícího vnější a vnitřní Chevsuretii. Je zde poslední obchod před Šatili a jedná se také východisko pro cestu k vesnicím Chachabo nebo na druhou stranu do Rošky a na přechod průsmyku do Kazbegi. Ve vesnici je malé etnografické muzeum, klíče od něj má Šota Arabuli. U něj je zároveň možné přespat, cena je dohodou, oba s ženou jsou velmi pohostinní a skoro by se rozdali. Nicméně za noc s vynikající večeří a snídaní jsme zaplatili 50 GEL na osobu, klidně by to však mohlo být i více.
Roška a jezera Abudelauri. Asi 7 km nad Koršou. Z vesnice se jeden směrem na Šatili cca 2 km po silnici. Zde je neznačená odbočka nahoru do vesnice Roška, poslední místo, kam lze dojet 4x4 autem. Vesnice je tradičně živa z okolních luk, které dávají píci dobytku a také z políček brambor. Tři hodiny pěšky odtud jsou nádherná ledovcová jezera Abudelauri, z nichž každé se vyznačuje jinou barvou (zelená, bílá a modrá). Jezero je opředeno legendou o boji boha Lachšara s ďáblem Devim. Při tomto boji Devi skočil do jezera, Lachšar skočil do jezera za ním a zabil jej bičem. Devi však prolil takovou spoustu krve, že Lachšar zůstal po tři roky uvězněn ve vodách jezera. Chevsuři nemohli nijak pomoci svému bohovi, který je zachránil před zlým ďáblem. Až za tři roky jeden čaroděj prozradil lidem, aby obětovali berana z vesnice Blo, který měl čtyři uši a čtyři rohy. Když tak učinili, krev Deviho klesla a Lachšar mohl vystoupit z jezera.
Od jezer či přímo od Rošky lze pokračovat dále přes průsmyk Roška do údolí Džuty a do Kazbegi.
Šatili.
Nejpůsobivější je dnes kompaktně dochované staré město v Šatili s domy, obrannými obytnými věžemi a hospodářskými budovami s typicky plochými střechami (na rozdíl od tušetských či svanetských věží.
... Skály, které nás tiskly jako stěny sklepa se neočekávaně rozšířily a vepředu se objevilo dlouho očekávané ohně Šatili. Zaštěkali psi. Šatilci byli jistě uvyklí nočním poplachům a stálým nájezdům, a tak se najednou na různých místech zapálily smolné pochodně a v jejich načervenalém světle jsem uviděla věže a stěny Šatili, které mi byly známé z vybledlých obrázků starých anglických malířů, a šatilští muži s puškami na vysokých kamenných stěnách.
… Jakmile jsem se ráno probudila, prohlédla jsem si s velkým zájmem místo. Na denním světle nebyly stěny a věže Šatili o nic méně velkolepé jak v noci, za svitu pochodní. Nad Šatili je zvedají hory hlavního Kavkazského hřebenu, obarvené šedinami sněhu. Na všechny strany od Šatili se rozcházejí údolí a kaňony se stříbrnými, jako had se kroutícími horskými řekami. Uprostřed vesnice je kaplička…
(Zinaida Richter: V solněčnoj Abchazii i Chevsuretii. Bibliotéka proletarskogo turista, Izdatěl’stvo „Fizkul’tura i turizm“, Moskva-Leningrad, 1930).
Dnes již pro cestu do Šatili není zapotřebí ani policejní asistence ani koně. Ve starém Šatili je zachováno přibližně 60 budov, většinou však opuštěných. Od 70.-80. let, kdy byla oblast znovu osídlována, bydlí většina obyvatel v nových domech v horním Šatili. Ve stejné době byla vystavěna i silnice z vnější Chevsuretie (Barisacho, Korša). Obyvatelné jsou pouze dva hotely, otevřené obvykle přes sezónu. V celé oblasti není signál mobilního telefonu, avšak stálou dodávku elektřiny zajišťuje malá hydroelektrárna nad vesnicí.
Ubytování. Hotel ve starém městě za 30 GEL na osobu bez jídla, nicméně za 25 GEL na osobu a den lze objednat polopenzi. Pod hradem u řeky jsou další dvě možnosti ubytování. Jinak funguje veřejné tábořiště
Stravování. Poslední větší obchod je v Korše, v Šatili většina turistů spoléhá na vlastní stravu, případně na guest-house.
Muco
Ze Šatili pokračuje cesta dále až k soutoku řeky Argun s řekou Andaki. Na protější stráni je vidět bílá budova gruzínské pohraniční stráže. Na soutoku jsou hrobky, do nichž chodili staří lidé umírat v době moru. Dodnes jsou v některých vidět lidské kosti a jedna z legend (nepravdivých) praví, že je zde pohřben i pšovský básník Važa Pšavela. Dále po proudu řeky Argun je již cesta zavřená, hranice s Ruskem je odtud jenom pár kilometrů. Lze však pokračovat druhým údolím až k Muco, které je vzdálené od Šatili necelých 10 km. Cesta je lemována studánkami, z nichž téměř každá nese jméno někoho ze zemřelých, obvykle je doplněna malou pamětní deskou, případně fotografií či obrázkem. Chevsurové tak prokazují úctu svým předkům a zajišťují jim dostatek vody i na onom světě.
Muco je od 50. let 20. století opuštěné město, nicméně jeho úpadek započal epidemií již před více jak 100 lety. Vysídlení dokonali komunisté v 50. letech, kteří v obavách před přílišnou samostatností Chevsurů místní tradiční strážce hřebene přestěhovali do nížin. Návrat do hor byl povolen až v dalším desetiletí, avšak do Muca se již život nevrátil. Jeho poloha je na kopci vysoko nad údolím řeky Andaki. Výhledy na ní nejsou pro člověka trpícího závratěmi. Ve vesnici jsou dodnes pohřebiště s lidskými ostatky. Vesnice byla v letech 2017-2018 opravena. Dole u silnice v Muco je malý guest-house a občerstvení s gruzínskými a chevsurskými specialitami.
Dalších 6 km za Mucem se nachází vesnice Ardoti se zbytky malého strážního hradu, u něhož je dnes malé obydlí se slunečním kolektorem a satelitem. Zde se cesta rozděluje. Na jih lze přes poloopuštěnou vesnici Chachabo dojít zpět do Vnější Chevsuretie za průsmykem. Na východ proti proudu řeky je naopak možné dojít až do Andaki (dalších 6 km). Za Mucem je také odbočka na průsmyk Acunta (3431 m) do údolí řeky Pirikiti Tušeti (Vnitřní Tušetie). Zde je v létě pohraniční check-point, kde je nutno se zaregistrovat (je to formalita, ale povinná).